Dotaz

Na vaší fotografii je křižák obecný (Araneus diadematus), jeden z našich nejznámějších pavouků. Obývá Evropu, část USA a Kanady a vyskytuje se i v Asii. V České republice je velmi hojný.

Zbarvení křižáka obecného je proměnlivé – od šedého přes černohnědé a hnědé až po červenohnědé či oranžovohnědé. Ovšem kresba na zadečku je zcela charakteristická: bílé skvrny tvořící kříž. Proto se také čeledi, kam tento druh patří, říká křižákovití (Araneidae), ačkoliv tato kresba není typická pro všechny zástupce čeledi.

Skvrny mohou u křižáka obecného někdy splývat dohromady, ale kříž je téměř vždy zřetelně viditelný. Kresba je také doplněna zvlněnými protáhlými skvrnami po stranách samotného kříže. Dalšími znaky jsou dlouhé, chlupaté, pruhované nohy a zadeček, který se ke konci zužuje a nenese žádné výstupky ani rohy. Zespodu jsou na zadečku vidět dvě žlutavé skvrny.

Tělo samic dorůstá obvykle délky 12–20 mm, ale můžeme potkat i exempláře přes dva centimetry velké. Samci jsou menší, měří maximálně 10–13 mm. Jedinci se dožívají zpravidla tří let. Samice mají výrazně zvětšený zadeček, zvlášť v době před nakladením vajíček. Z vašeho snímku je patrné, že se jedná o samici.

Tento druh si tká dvourozměrné sítě, většinou svisle orientované a pravidelně uspořádané. Dospělí samci si nestaví síť, ale hledají partnerku. Když samec najde síť, kde se nachází samička, utká vlákno, které na její síť připojí.

Pomocí tohoto vlákna začne se samicí komunikovat – v podstatě na něj brnká jako na strunu. Pokud vibrace samičku nalákají, dojde k páření. To bývá zakončeno zabitím a sežráním samce. Svůj úkol už splnil a dále poslouží jako potrava, jež bude využita pro tvorbu vajíček.

Pavouci jsou až na vzácné výjimky predátoři, loví tedy živou kořist. Při lovu jim pomáhají jedové žlázy napojené na chelicery (klepítka). Každý pavouk je schopen svou kořist kousnout a vstříknout do ní jed, který ji paralyzuje nebo usmrtí.

Spousta našich pavouků však nedokáže prokousnout lidskou kůži, takže člověku od nich nehrozí žádné nebezpečí. To je i případ křižáka obecného, přestože jde o poměrně velkého zástupce české pavoučí fauny.

Naopak stepník rudý (Eresus kollari) je asi o třetinu až polovinu menší, ale jeho kusadla jsou relativně velká a silná. Tento krásně zbarvený pavouk prokousne například i krovky tesaříkovitých či střevlíkovitých brouků. Ani lidská kůže tedy pro něj není problém a jeho jed je už poměrně silný. Může vyvolat horečnaté stavy, bolesti hlavy a zrychlení tepu. Příznaky mohou trvat několik hodin, ale třeba také celý den.

Podobně působí jed příbuzných druhů žijících v ČR – stepníka moravského (Eresus moravicus) a stepníka černonohého (Eresus sandaliatus). Stepníci jsou však u nás celkem vzácní, jelikož žijí skrytě na teplejších a sušších stanovištích, jako jsou stepi či vřesoviště.

Horní snímek: křižák obecný, foto tazatelka.