Dotaz

U některých housenek, zejména u druhů z čeledi lišajovitých (Sphingidae), se na konci těla nachází tento nápadný, často zahnutý nebo rovný výběžek známý jako kaudální roh (latinsky cornu caudale, anglicky anal horn). Tento útvar na první pohled může působit hrozivě – připomíná bodce, trny či dokonce žihadlo. Ve skutečnosti je ale měkký, pružný a pro predátora zcela neškodný. Jeho existence a podoba jsou však ukázkovým příkladem toho, jak evoluce dokáže pracovat s vizuálními triky a optickými klamy v rámci obranných strategií hmyzu.

Optický klam jako obranná strategie

Housenky lišajů patří mezi relativně velké a nápadné larvy, které si v přírodě jen těžko mohou dovolit být zcela nenápadné. Vzhledem k tomu, že se často živí na otevřených listech a jejich tělo může dosahovat délky několika centimetrů, stávají se snadným cílem pro ptáky, ještěrky či drobné savce. Evoluce proto „vybavila“ některé z nich výrazným kaudálním rohem, který slouží k odstrašení útočníků. Predátor, který se setká s housenkou vybavenou takovým výběžkem, může nabýt dojmu, že jde o nebezpečný orgán – například žihadlo podobné tomu, které známe u vos nebo sršňů. Tento dojem může stačit k tomu, aby od útoku upustil.

Přesměrování útoku

Další pravděpodobnou funkcí kaudálního rohu je odvedení útoku od hlavy a hrudní části těla. Pokud predátor zaútočí na nápadný konec s rohem, má housenka větší šanci uniknout – v nejhorším případě přijde pouze o část zadečku, ale nikoli o životně důležité orgány. Tento princip „maskování polohy hlavy“ je v živočišné říši poměrně rozšířený, a to nejen u hmyzu – podobnou strategii využívají i některé ryby, ještěrky nebo housenky jiných čeledí.

Rozmanitost tvarů a barev

Kaudální roh nemusí být vždy jen nevýrazný výběžek. U některých druhů je dlouhý a špičatý, u jiných krátký a zahnutý, někdy výrazně zbarvený do červena, oranžova či černa. Tyto barevné kombinace často připomínají varovné zbarvení (aposematismus), které signalizuje nebezpečnost. Ve skutečnosti je housenka pro predátora obvykle neškodná, ale právě kombinace tvaru a barvy může odradit i zkušeného lovce. Zajímavé je, že u některých druhů roh během vývoje housenky mizí nebo se zmenšuje – typicky před zakuklením.

Evolučně-historické vysvětlení

Původ kaudálního rohu může mít i historické vysvětlení. Mohlo jít o původně funkční strukturální prvek, který se u předků dnešních druhů používal pro mechanickou obranu či signalizaci. V průběhu evoluce se jeho role mohla změnit a dnes plní převážně roli vizuálního strašáku. V některých případech jde tedy o atavismus – pozůstatek dávné funkce, který se udržel, protože stále poskytuje určitou výhodu.

Celkově lze říci, že kaudální roh u housenek lišajů a příbuzných skupin je fascinujícím příkladem evoluční adaptace, která nespoléhá na fyzickou sílu, ale na psychologický efekt. V přírodě může i takto jednoduchý klam znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Tato struktura ukazuje, že i neškodný útvar může být pro hmyz významnou součástí jeho obranného repertoáru.

Galerie housenek: https://www.prirodovedci.cz/biolog/clanky/miss-housenka-2018

Foto v záhlaví: housenka lišaje borového (Sphinx pinastri)