Stejně důležité je i zbavování se poškozených buněk, které u smrtelných živočichů jsou právě jedním z důvodů, proč jejich těla stárnou. Poškozené buňky v sobě akumulují mutace, jejich DNA je poškozená oxidativním stresem a za vhodných podmínek může taková buňka uniknout kontrole. To má nezmar přísně pod kontrolou a velice efektivně odstraňuje (apoptóza) staré buňky a nahrazuje je novými z poolu kmenových buněk.
Dalším důvodem proč je nezmar de facto nesmrtelný je aktivita Piwi-piRNA dráhy, která je klíčová při potlačování "skákání" transposibilních elelmentů v DNA. Tyto úseky jsou pozůstatky předešlých kolonizací našich genomů různými virovými a retrovirovými sekvencemi a buňka musí tyto úseky takříkajíc držet pod kontrolou, aby si moc "nevyskakovaly". Jak ale buňky a celý organismus stárne, tyto kontrolní mechanismy slábnou a skákající elementy se začnou častěji přemisťovat po genomu až zasáhnou nějaké citlivé místo, např. třeba řídící oblast důležitého genu apod. Právě Piwi-piRNA dráha je důležitá pro potlačení mobility skákajících elementů a u nezmara je vysoce aktivní. Stejně tak je tato dráha aktivní u pohlavních buněk a nádorových buněk obratlovců, které jsou svým způsobem taktéž nesmrtelné.
Foto v záhlaví Shutterstock.com