Dotaz

Jedním příkladem jsou katastrofická řícení v oblastech USA, kde se nacházejí zatopené podzemní dutiny. Část váhy stropů těchto dutin přenáší podzemní voda. Při čerpání vody se sníží tlak působící na stěny. Materiál ve stropu, který není schopen zvýšené zatížení vydržet, se pak zhroutí – zejména pokud je strop tvořen ucpávkou písků nebo jílů. Dojde pak k náhlému vytvoření propadu, v němž mohou zmizet i celé domy.

Jiným důvodem řícení je boční eroze způsobená vodním tokem v jeskyni. Tok stále rozšiřuje podzemní prostoru, až podetne strop na takové šířce, že se prostor zřítí.

Ve vápencových jeskyních v ČR je řícení dost vzácné, protože tyto jeskyně se vyvíjejí po dobu stovek tisíc nebo častěji milionů let. Existují mnohé prostory, kde k řícení za celou jejich historii nikdy nedošlo.

Naopak při vzniku větších prostor se řícení obvykle uplatňuje jako důležitá součást vzniku jeskyně (vedle rozpouštění). Mezi rozsáhlejšími říceními však mohou být přestávky dlouhé desítky tisíc i stovky tisíc let. Dobu, před kterou řícení nastalo, lze dnes dobře určit pomocí datování krápníků a naplavenin v jeskyni. V USA se dokonce použilo datování opadaných tenkých krápníků (brček) ke zjištění časů, kdy v minulosti došlo k silnějším zemetřesením.

V solném krasu, který se vyvíjí extrémně rychle, lze ovšem řícení přímo pozorovat. Například v Íránu byl zaznamenán případ, kdy se na dně jeskyně nahromadila za pouhých pět let několik metrů vysoká vrstva opadaného materiálu z mnoha řícení.