Dotaz

Problematika úbytku ozónu ve stratosféře je poměrně komplikovaná.  Z chemického hlediska lze zjednodušeně říci, že současný životní styl vede k produkci dalších látek, které se nekontrolovaně dostávají do statosféry, a vůbec nejde o látky, které by nějak zvlášť souvisely s chemickým průmyslem. Jedná se zejména o leteckou dopravu. V jejím důsledku se vytváří velké množství oxidů dusíku a dalších látek, které jsou relativně reaktivní. Navíc, vzhledem k tomu, že se letadla pohybují ve vysokých výškách a nemají tedy k ozónové vrstvě daleko, snadno se k ní tedy dostanou a narušují popsanou rovnováhu. To vede k úbytku ozónu. V případě jiných reaktivních látek nemusí být účinek tak zničující, neboť pokud vznikají ve spodních částech atmosféry, než se dostanou do stratosféry, zaniknou.

Dalšími dobře známými látkami, jež způsobují úbytek ozónové vrstvy, jsou tzv. freony (či FCC). Jedná se, zjednodušeně řečeno, o uhlovodíky, které mají nahrazeny všechny uhlíky atomy fluoru a/nebo chlóru. Jde o látky jen velmi málo reaktivní, ale to je v tomto případě právě ten problém. Díky své nereaktivitě se dostanou bez toho, aby cestou zanikly reakcí s jinou molekulou, až do stratosféry, kde je rozloží UV záření, které je tam docela silné. Kromě dalšího vznikají i radikály chlóru, které jsou velmi reaktivní. Reagují tedy s ozónem a rozkládají ho na atom kyslíku a O2. 

Problémem je, že při reakci znovu vznikají radikály chlóru. Jeden atom chlóru tak rozloží i desítky až stovky molekul ozónu. FCC se používají jako chladící média do klimatizací, lednic, hnací média do sprejů a také v lékařství jako anestetikum. Ačkoliv v Evropě je jejich použití velmi omezeno, v jiných, často rozvojových, zemích si s tím starosti nedělají a používají FCC dále. 

Ozónovou vrstvu může narušovat i relativně běžný plyn - methan, který také s ozónem reaguje. Do stratosféry se dostává např. díky sopečné činnosti, více se ho také uvolňuje v důsledku změn klimatu z oceánů a v neposlední řadě díky chovu skotu, který uvolňuje velké množství methanu trávením. 

Samozřejmě existují i další látky a mechanismy způsobující narušování ozónové vrstvy ve stratosféře, jejich působení ale nemusí být tak výrazné, jako v případech výše popsaných. V zásadě platí, že díky reaktivitě ozónu může jeho úbytek způsobovat velká řada jen trochu reaktivních látek nebo látek, které jsou schopny se UV zářením rozložit na reaktivní produkty, jež pak napadnou molekulu ozónu. Popsané cesty jsou zatím nejčastější, ale není vyloučeno, že se objeví (či existují) další. 

Ozón je opravdu velmi reaktivní a cílem tedy je (či mělo by být), aby se do stratosféry dostalo minimum látek, které by jej mohly narušovat. Sluší se ještě doplnit, že velkým problémem může být troposférický (spodní vrstvy atmosféry) ozón. Ozón je totiž, díky své reaktivitě, jedovatý. Vzniká antropogení činností při některých procesech (spalování fosilních paliv, z automobilového provozu) a také, díky narušení ozónové vrstvy ve stratosféře se více UV záření dostane do troposféry a vzniká ozón tam. Tento troposférický ozón pak negativně působí na živé organismy. Je tedy cílem jeho tvorbu co nejvíce omezit.