Jde o shluky tlustostěnných buněk zvaných sklereidy. Různé typy těchto buněk najdete v mnoha rostlinných orgánech.
Sklereidy mají výrazně ztlustlou buněčnou stěnu. Ta kromě celulózy zpravidla obsahuje také velké množství ligninu.
Sklereidy se nacházejí v plodech, semenech, stoncích i listech. V rostlinných pletivech mohou být buď jednotlivě, nebo vytvářejí skupiny či celé vrstvy. Mají různé tvary: některé jsou zhruba kulovité, jiné připomínají krátké sloupky nebo činky, další jsou hvězdicovité, větvené či protáhlé.
Dužnina hrušek – a také kdoulí – obsahuje přibližně kulovité sklereidy s velice tlustými stěnami. Tyto buňky se v plodech vyskytují samostatně nebo ve shlucích. Právě jejich skupinek si snadno všimnete pouhým okem.
Sklereidy ovšem najdete i ve spoustě jiných plodů. Tvoří například blanitý jádřinec jablek, skořápky ořechů a pecky peckovic. U fazolu, hrachu či soji jsou z nich složeny vnější vrstvy osemení. „Chloupky“ obalující nažky uvnitř šípků jsou také sklereidy, v tomto případě až několik milimetrů dlouhé.
Extrémně protáhlé buňky se ztlustlými stěnami se nazývají sklerenchymatická vlákna. Mohou dosahovat značné délky – například u juty 0,8–6,0 mm, u konopí 5–55 mm, u lnu 9–70 mm a u tropické rostliny ramie dokonce 50–250 mm.
Sklerenchymatická vlákna obvykle tvoří svazky, které vyztužují stonky, listy i kořeny. Často doprovázejí cévní svazky nebo jsou přímo jejich součástí.
Sklereidy i sklerenchymatická vlákna mají především mechanickou funkci. Slouží jako opora a chrání zranitelnější pletiva.
Sklereidy v listech některých rostlin se ale podílejí také na transportu vody. Dlouhé sklereidy v listech olivy a příbuzné středomořské dřeviny jamovce širokolistého (Phillyrea latifolia) možná fungují dokonce jako optická vlákna, která rozvádějí sluneční světlo k fotosyntetizujícím buňkám.
Svazky sklerenchymatických vláken ze stonků či listů lnu, juty, sisalu a dalších plodin mají rovněž praktické využití. Jsou důležitou složkou textilních vláken, z nichž se vyrábějí látky, lana nebo provazy.
Horní ilustrační foto: Zdroj Wikimedia Commons, autor Agyle, volné dílo / Public Domain.
Použité zdroje:
Evert RF (2006): Esau’s Plant Anatomy, 3rd Edition. John Wiley & Sons, Hoboken.
Pazourek J, Votrubová O (1997): Atlas of Plant Anatomy. Peres, Praha.
http://kfrserver.natur.cuni.cz/studium/prednasky/anatomie/navody/5_zakl_pl.pdf
Hematofagie (neboli sání krve) je rozšířená potravní strategie. Najdeme ji jak u řady členovců (klíšťata, komáři, ovádi, blechy, muchničky, tiplíci aj.), tak u mnoha dalších živočichů (pijavky, měchovci, klubáci, upíři aj.)
2x
Obecně se u stromů udává, že objem, který zaujímá nad zemí koruna, odpovídá zhruba objemu kořenů, tj. dá se i říct že kam dosahují větve, tam dosahují kořeny pod zemí.
4x
Proč je obloha modrá? Umí žirafa plavat? Mohou mít ryby žízeň? Vy to nevíte?
My vám to řekneme, zeptejte se přírodovědců!
Zajímá vás nějaký přírodní jev, který byste chtěli objasnit a vysvětlit? Dejte nám pár dní a my váš dotaz zodpovíme zde na webu, případně vám odpověď pošleme mailem.
Chcete-li určit rostlinu, zvíře nebo třeba houbu, pošlete nám kvalitní, ostrou fotku, na které budou vidět detaily těla. Napište nám také přesné místo nálezu.
Je to hrozně jednoduché, stačí se zaregistrovat, vyplnit o sobě všechny údaje a my ti pošleme Kartu přírodovědce s tvým jménem, na kterou můžeš čerpat mnoho výhod.
Katalog pro učitele je nabídkový systém, kde si zaregistrovaný učitel může zapůjčit odborné přístroje, objednat praktická cvičení nebo přednášky pro studenty.
Proč je obloha modrá? Proč má beruška sedm teček? Umí žirafa plavat? Vy to nevíte? My vám to řekneme, zeptejte se přírodovědců.
