Jedná se o pestřenku sršňovou (latinsky Volucella zonaria). Už z názvu je patrné, že svým zevnějškem napodobuje sršeň. Ale stejně jako všechny ostatní pestřenky, ani tato vám neublíží. Nemá totiž žihadlo ani kusadla.
Pestřenky, tedy zástupci čeledi pestřenkovitých (Syrphidae), spadají do řádu dvoukřídlých (Diptera). Čeleď zahrnuje více než 6 000 druhů. Dospělci se živí většinou nektarem a pylem, proto je často uvidíte na květech. Ve světě hmyzu patří pestřenky k nejlepším letcům.
Larvy mohou být dravé. V tom případě loví jiný hmyz, například mšice nebo třásněnky. Mohou být ovšem i saprofágní – požírají rozkládající se rostlinnou nebo živočišnou hmotu.

Pestřenka sršňová obývá celou jižní, západní a střední Evropu. Najdete ji také ve Velké Británii, v severní Africe nebo v Turecku, odkud pokračuje areál jejího výskytu dále na východ do Asie.
Tento druh žije i u nás a je veden v Červeném seznamu ohrožených druhů jako zranitelný. Jde o jednu z našich největších pestřenek; dosahuje délky 16–22 milimetrů.
Dospělci pestřenky sršňové rádi sedají na květy bodláků a pcháčů. Larvy žijí ve včelích a vosích hnízdech jako komenzálové – přiživují se zde, ale neškodí. Pojídají různé zbytky, jež se hromadí na dně hnízda.
Samice pestřenky kladou vajíčka přímo v hnízdech. Předpokládá se proto, že vylučují určité feromony nebo jiné chemické látky, které jim zaručí, že na ně včely či vosy nezaútočí.
Před zakuklením opustí larvy hnízdo a zavrtají se do půdy, kde potom kukly přečkají zimu. Na jaře se z nich vylíhne další generace dospělců.


Horní snímek: Pestřenka sršňová z Chorvatska, foto Lukáš Felbinger.