Dotaz

Část tunelů vede těsně pod povchem půdy, většina se však nachází hlouběji, kde také skladuje potravu. Při budování chodeb postupuje poměrně rychle (vyhrabe až 5 metrů nory za hodinu) a proto se potřebuje zbavovat přebytečné hlíny, čímž vznikají krtiny. Podobně se chovají také afričtí podzemní hlodavci, rypoši, jejichž „krtiny“ vypadají velmi podobně. 

Vyhrnování půdy přímo vzhůru by mohlo být způsobeno částečně i tím, že tyto otvory na povrch tvoří na rovné ploše a pokud by se krtci snažili udělat vchod našikmo, na konci chodby by se jim tenký strop stále propadal nad hlavou. V sypčích hlínách je proto méně pracné vytvořit otvor kolmo k povchu, jelikož stačí odhrnout hlínu na stranu a tím pádem se otvor v podstatě sám zpevní.

Z našich hlodavců mají podzemní aktivitu také hrabošovití (hraboš, hryzec) a křeček polní, žádný z těchto druhů však není čistě podzemní. Myši, které také zmiňujete, si staví drobná hnízda na skrytých místech, ale nevyhrabávají si hnízda ani chodby v půdě.

Nory hrabošů jsou poměrně krátké (měří jen metr až metr a půl), vyhrabou z ní tedy podstatně méně hlíny. Tyto druhy hledají potravu většinou na povrchu (nikoliv pod zemí), od nory tak vedou cestičky, kterými hraboš často vybíhá za potravou a hlínu při tom roznese po okolí. Nicméně jeden z hrabošů, hryzec, krtiny dělá také – jsou nižší, než ty krtčí a správně se nazývají výhrabky. Ty bychom mohli najít na místech, kde hryzci přebývají celoročně, tedy na podmáčených stanovištích, poblíž vodních toků a podobně.

Autorka děkuje za cenné připomínky doc. Pavlu Munclingerovi z katedry zoologie PřF UK.