Jedná se tedy o komplexní vjem, který má fyziologický i sociální podtext a ovlivňuje jak chování (feromony), tak i reakci na prostředí (navození příjemných stavů či impulz k opuštění místa s nepříjemným, třeba i toxickým zápachem). Problematika vůní je o to složitější, že se jedná převážně o interakci mnoha sloučenin, které po aktivaci receptorů jsou potom vyhodnocovány v CNS do formy výsledného pocitu vůně.
Obzvláště složité jsou rostlinné vůně už jenom z toho důvodu, že mnohé z nich jsou tzv. sekundární metabolity rostlin, které vznikají biosyntetickou cestou a ve výsledném pocitu vůně se mohou uplatnit i meziprodukty biosyntézy.
Je tedy zřejmé, že napodobit přírodní aroma není nic jednoduchého. Zmíněné estery se při výrobě parfémů používají často, ale hlavně v případě ovocných vůní, protože tyto látky mohou na první přičichnutí imitovat vjemy vůně ovoce. Takže v případě konopné vůně by nám moc nepomohly. Navíc je finální vůně výsledkem kombinace řady faktorů, jedna konkrétní látka by mohla jen těžko imitovat vůni konopí. Bylo by třeba vytvořit kompozici více látek. To je také hlavní náplní odborníků v kosmetickém a parfemařském průmyslu, kteří vycházejí především z několikagenerační praxe a jejich postupy jsou pochopitelně utajovanými informacemi příslušné laboratoře. Pro běžného člověka v domácích podmínkách je něco takového prakticky nemožné.
Nejsnazší by v tomto případě bylo využít přírodní konopí a za pomoci běžně dostupných návodů vytvořit éterický olej. Je však třeba vzít v úvahu, že ne všechny látky obsažené v konopí přejdou během parní destilace do esenciálního oleje. To může mít značný vliv na výslednou podobu vůně.
Znalosti o problematice si můžete prohloubit s knihou Látky vonné a chuťové (Vonášek F., Trepková E., Novotný L., SNTL 1964), novější literatura už je potom zahraniční (např. Fundamentals of Fragrance Chemistry, Sell Charles S., 20196,nebo The Art of Perfumery, Septimus G.W., 2021).