Dotaz

Z hlediska fyzikální chemie je osmolalita celkové množství osmoticky aktivních částic (snižujících koncentraci vody) rozpuštěných v kilogramu rozpouštědla, v našem případě v krevní plasmě. Jsou to především ionty sodné, chloridové, draselné, hořčíkové a vápníkové a také glukóza a močovina.

Při hyperosmolalitě krve se může zvýšit riziko vzniku infarktů a mozkových mrtvic (iktů). Roste také riziko infekcí močových cest a ledvinových kamenů, protože se zpomaluje filtrace krve v ledvinových tělíscích a rychlost odtoku moče. Je dost času na vznik šťavelanových a jiných kamínků a málo časté močení přispívá k šíření infekce z okolí do močové trubice a močového měchýře, u mužů potažmo do prostatické houbovité tkáně. V ohrožení mohou být nakonec i vlastní ledviny, jejichž výstelky jsou napadány infekčními bakteriemi, občas i nebezpečnými střevními E. coli, zvlášť při nedostatečné hygieně po stolici.

Stejně jako ledviny, i mozková tkáň, především kůra, je protkána hustou sítí tepen a tepének s krví pod určitým tlakem, aby se mohla zásobovat tkáň kyslíkem a glukózou. Drobné cévky mají nadto ještě svoje miniaturní svalíčky (prekapilární sfinktery), usnadňující nebo přiškrcující průtok tkání. Průtok krve nervovou soustavou musí být skutečně velký, protože mozek, ačkoli má kolem 2% hmotnosti těla, (s)potřebuje v klidu asi 12-14% kyslíku z krve a při duševní námaze až 30%. Když nedostatečně pijeme a jsme dehydratovaní, krev houstne a protéká těmito mozkovými kapilárami samozřejmě hůře. Snižuje se pozornost a paměť, zhoršuje se pracovní výkonnost a může bolet i hlava.

Pravda, mozek sám nebolí, ale stěny cév v mozku jsou bohatě zásobeny nervovými vlákny. Některá bohužel patří k trojklannému nervu (n. trigeminus), který je nechvalně známý tím, že jeho jádro v mozkovém kmeni je jedním z center bolesti. Známe kruté bolesti při neuralgii trigeminu, vznikající především v obličeji a spouštěné nejrůznějšími podněty, dotykem, světlem nebo hlukem. Protože se při zhoustnutí krve, tj. zvýšení osmolality řekněme z 295 na 300 mmol/kg (o necelá 2%) cévy musí poměrně silně rozšířit, dráždí se přitom tato nervová zakončení v jejich stěnách a v trigeminovém jádře vzniká pocit bolesti, který je podle jedné teorie dokonce základem bolestí migrénového typů. Rozšířené cévy také víc pulsují a mohou v některých oblastech po delší době vyvolat poškození obalů nervových vláken a vzniku podráždění vnímaných jako bolest. Hovoříme pak o neurovaskulárním konfliktu, který je častější u starších lidí, jejichž cévy mohou snadněji působit útlak nervových vláken.

V případě takovýchto „primárních“ bolestí hlavy se osvědčuje upravit, tj. většinou zvýšit denní příjem vody hlavně během pracovního dne alespoň na 1,5-2 litry (celkově na 3 litry). Bolest hlavy ale může provázet řadu dalších, třebas infekčních onemocnění (sekundární bolest hlavy) a tady je třeba vyléčit především tu prvotní příčinu nemoci. Ještě dodejme, že pohyb vody je u zdravých lidí řízen velmi složitě. Mimo jader v mezimozku je upravován natriuretickým hormonem (ADH, vasopresinem) ze zadní části hypofýzy, což je žláza s vnitřní sekrecí, podvěsek mozkový. Tento hormon reguluje akvaporiny, drobounké póry pro molekuly vody v epitelových membránách sběrných kanálků v ledvinách. Zkrze akvaporiny prochází voda podle potřeby, nejčastěji zpět do těla při zahuštění moči a když je třeba vodou šetřit (při hyperosmolalitě krve) nebo naopak do moči při vodním přebytku (hypoosmolalitě krve). Stačí, aby se o dvě procenta zvýšila „hustota“ krevní plasmy a produkce ADH vzroste dvakrát, aby se ve sběrných kanálcích ledvin mohla alespoň částečně voda ušetřit a vstřebat z moči zpět do těla.

S jistou rezervou můžeme dát za pravdu lidovému rčení z našich hospůdek, kde se štamgasti navzájem přesvědčují, že nemoci jsou důsledek zanedbaného pití. Samozřejmě že se nemá zanedbávat hlavně pití vody - a to nejlépe čisté.

Pozn. redakce: Pan profesor Vyskočil, autor této odpovědi, je kromě to, že přednáší na PřF UK, členem následujících institucí: Member of the Learned Society CZ, Member of the Royal Physiological Society London, Cambridge, Institute of Physiology AVČR.