Útvary (tzv. mandle) v hornině představují dutiny po uniklých vulkanických plynech, do kterých se dostávají minerální roztoky a následně se sráží. Tím v dutině vykrystalizuje nějaký minerál. Většinou se jedná o křemen, ale variant je nepřeberné množství.

Jistá míra podobnosti se slepenci zde ovšem je. Vulkanické horniny někdy tvoří tzv. vulkanické brekcie - v podstatě "vulkanické analogie slepenců". Materiál je vulkanického původu a při výstupu k povrchu nebo už i na povrchu (třeba při tečení lávového proudu, při explozi po kontaktu s vodou, ...) dojde k jeho rozlámaní a opětovnému "stmelení". Do tohoto procesu mohou být zapojeny i fragmenty hornin z okolí, tedy ne nutně jen magmatického původu. Nicméně, označovat takové horniny jako slepence, není šťastné, protože pojem "slepenec" si terminologie vyhradila pro horninu sedimentárního původu navíc se zaoblenými klasty (úlomky).
Pokud ale dojde k "rozlámaní" už zcela utuhlé vulkanické horniny působením činitelů, které s jejím vulkanickým původem nemají nic společného, a následně jsou takové úlomky opět ztmeleny do nové horniny v průběhu sedimentárního procesu, pak už se o slepenec (příp. brekcii, pokud jsou ulomky stále ostrohranné po pouze kratkém transportu) skutečně jedná, Původ horniny je sedimentární, ačkoliv úlomky jsou původně vulkanity.
Foto v záhlaví Jindřich Verner.