Dotaz

Organely živočišných buněk s obdobnou funkcí, jako mají vakuoly v buňkách živočišných, jsou lysozómy (nebo pozdní endozómy), které fungují jako buněčné „žaludky“. Zde se tráví a třídí materiál, který buňka pohltila z vnějšího prostředí, oproti vakuole se zde však látky neskladují a celá organela je tak poměrně malá – typicky menší než 1 mikrometr. 

Se slovem vakuola se při popisu živočišných buněk setkáváme ve speciálních případech, kdy se lysozómy zvětšují, až začnou připomínat rostlinné vakuoly. Dojde k tomu například tehdy, když se v živočišných buňkách spustí proces autofágie (jakéhosi buněčného samopojídání), kdy buňka pohlcuje své vlastní organely (poškozené, nebo pokud nemá jiný zdroj energie) a při tom vznikají velké útvary obklopené dvojitou membránou zvané autofágní vakuoly. Tzv. vakuolizaci lysozomů spouštějí některé bakteriální toxiny, které tak zamezují poškození pohlcených bakterií uvnitř buněk. 

Vytváření zvláštního typu vakuol je spojeno se infekční strategií celé řady intracelulárních (žijících uvnitř buněk) parazitů. Ti se často nechají buňkou pohltit, ubrání se však snaze buňky je rozložit pomocí trávících enzymů a kyselého pH, navíc si upraví uvnitř buňky jakýsi „pokojíček“, často nezanedbatelné velikosti, v němž se na dlouhou dobu ukryjí a dokonce donutí buňku, aby sen dodávala potravu pro přežívání a dělení parazita. Tyto útvary se nazývají parasitoforní vakuoly a dlouhodobě v nich přežívají např. plazmódia – které způsobují malárii nebo leishmanie způsobující leishmaniózu. 

Zvětšené lysozómy připomínající rostlinné vakuoly se objevují i při některých onemocněních, které nejsou nijak spojeny s parazity – například u jedinců postižených genetickými chorobami spojenými s neschopností štěpit některý se stavebních bloků buněk, které se pak v lysozómech hromadí. Pěnu-připomínající lysosomy jsou typicky přítomné v makrofázích spoluzodpovědných za atherosklerózu, onemocnění měnící vlastnosti cév u těch, kteří mají v krvi oxidovanou formu LDL (přenašeče cholesterolu v naší krvi – tzv. zlého cholesterolu), který makrofágy po pohlcení nedokáží rozložit a hromadí se jim v lysozómech.

Pokud někdo potřebuje v živočišných buňkách „nafouknout“ lysozómy, má k tomu vhodné nástroje například látku Vakuolin-1, který lysozómy rychle „napustí“ vodou a změní celou řadu jejich vlastností, tak že připomínají již zmíněné živočišné vakuoly vzniklé za patologických podmínek.