Látky NADPH a ATP jsou v procesu zvaném Calvinův cyklus využity k redukci oxidu uhličitého na cukry. Na začátku jde o tříuhlíkaté cukry, které mohou být pospojovány na šestiuhlíkaté cukry (např. glukózu), které opět mohou být spojeny ve dvanáctiuhlíkaté cukry (disacharidy, např. sacharózu). Sacharóza je jednou z látek, které rostliny využívají k transportu energie z listů do jiných částí svého těla, např. do kořenů.
Šestiuhlíkaté cukry mohou být rostlinou využity také k tvorbě škrobu. Ten vzniká pospojováním molekul glukózy do dlouhého řetězce. Škrob rostliny využívají jako zásobu energie, a to jak krátkodobou, tak dlouhodobou. Škrob určený k dlouhodobému skladování energie si rostliny ukládají například do podzemních zásobních orgánů (např. brambory). Krátkodobé zásoby škrobu si rostliny ukládají přímo v chloroplastech v listech. Přes den v nich zásoba škrobu stoupá, v noci zase klesá (rostliny rostou i v noci a na to potřebují energii).

Pokud rostlina potřebuje získat ze škrobu energii, rozloží ho opět na šestiuhlíkaté cukry. Z těch pak získává energii ve stejném procesu jako např. živočichové, tedy v buněčném dýchání (glykolýza, Krebsův cyklus, dýchací řetězec). Při tomto procesu jsou cukry oxidovány za spotřeby kyslíku na oxid uhličitý. Část kyslíku, který rostliny vyprodukovaly při fotosyntéze, tedy opět spotřebují. Energie, která je přitom uvolňovaná, je ukládána do ATP, což je krátkodobý nosič energie dobře využitelný buňkami. Dalo by se tedy říct, že finálně je energie ze škrobu uvolňovaná až v procesech, které spotřebovávají ATP. Takových procesů je v buňce obrovské množství a souhrnně by se daly označit asi leda "život".
Více se o fotosyntéze můžete dočíst zde: https://www.prirodovedci.cz/chemik/clanky/tajemstvi-fotosyntezy