Příčinou tak velikého počtu druhů je podivná rozmnožovací strategie, která kombinuje normální sexuální rozmnožování se zvláštní nepohlavní reprodukcí (tzv. apomixií). V rámci apomixie jsou produkována semena nepohlavní cestou, tj. každé semeno je klonem mateřské rostliny. Důsledkem apomixie jsou nepohlavní linie (klony), které jsou navzájem reprodukčně izolované. Nicméně mají často značné rozšíření (řádově stovky tisíc km2). Krom toho jsou mezi ostružiníky i druhy, které se drží staré dobré sexuální strategie (např. ostružiník maliník a moruška). O složitosti ostružiníkové problematiky mimochodem vypovídá i to, že věda o nich má dokonce své jméno, batologie =ostružiníkozpyt.
K určování ostružiníků je potřeba alespoň celý řapík s palisty a ideálně i květenství. Na základě přiložené fotky by se dalo říct, že jde o příslušníka sekce Rubus (niťovité palisty), zatímco druhy v sekci Corylifolii mají palisty kopinaté. Dále to bohužel nepůjde.