Oba tyto barevné jevy je možné vysvětlit pomocí fyziky. Klíčovou roli zde hraje takzvaný Rayleighův rozptyl. Podrobněji se o něm píše například na české nebo anglické Wikipedii.
Hodně zjednodušeně řečeno, část slunečního světla neprochází atmosférou přímo na povrch Země. Místo toho se ve vzduchu rozptyluje (odklání z přímého směru) na molekulách plynů a na dalších velmi malých částicích.
Ze Slunce přichází světlo všech barev, ovšem míra rozptylu je u každé barvy jiná. (Fyzikové by řekli, že závisí na vlnové délce.) Modré světlo se rozptyluje nejvíc, červené nejmíň. Za modrou oblohu tedy můžeme poděkovat rozptýlenému světlu ze Slunce.
Největší podíl modrého světla se rozptýlí při východu nebo západu Slunce - když je totiž Slunce nízko nad obzorem, musí jeho paprsky urazit v atmosféře nejdelší dráhu, takže mají nejvíc „příležitostí“ k rozptylu. Proto jsou vycházející a zapadající Slunce nebo ranní a večerní obloha blízko něj načervenalé: většina červeného světla projde až k nám, zatímco podstatná část modrého se „ztratí cestou“.
Dobře je rozptyl světla v atmosféře vysvětlen třeba tady.
