Dotaz

Většina savců má ve svém chrupu čtyři typy zubů. Odpředu dozadu jsou to řezáky, špičáky, třenové zuby (premoláry) a stoličky (moláry). Některé zuby se mohou během evoluce ztrácet, zatímco jiné získávají specializované funkce.

Dospělý člověk má v každé polovině horní i spodní čelisti osm zubů: dva řezáky, jeden špičák, dva třenové zuby a tři stoličky. To všichni víme. Jak ale vypadá chrup slona?

Oproti našemu je o dost chudší. V každé polovině horní čelisti má dospělý slon vepředu jeden kel a vzadu obvykle jednu funkční stoličku. V každé polovině dolní čelisti pak bývá jediná funkční stolička.

Sloní kel je přeměněný řezák. V evoluci se vyvinul z druhého horního řezáku, zatímco první řezák zmizel. Schválně si zkuste před zrcadlem najít zub, ze kterého by vám vyrostl kel, kdybyste byli slon.

Bězné zuby tvoří především hmota zvaná dentin (zubovina) a povrch korunky kryje velmi tvrdá sklovina. Kel je zvláštní tím, že se skládá výhradně z dentinu. Když se prořezává z čelisti, má sice na špičce malou „čepičku“ skloviny, ta se ale rychle obrousí.

Pro savce je typické, že mláďata mají mléčné zuby, nahrazené později stálým chrupem. V případě sloních klů to funguje stejně.

U slůňat najdeme malinké „mléčné kly“, které jim vypadávají ve věku 6–12 měsíců, kdy jsou dlouhé jen asi 5 centimetrů. Na jejich místě vyrostou regulérní kly. Ty se pak prodlužují celý život, a to tempem až 17 centimetrů za rok.

Sloní stoličky jsou ovšem úplně jiný příběh. Novorozené slůně má v každé polovině čelisti dvě. Jak zvíře roste, zakládají se mu vzadu v čelisti nové stoličky, zatímco staré se posunují dopředu, postupně se zmenšují obrušováním a nakonec vypadnou.

Sloni, kteří se živí velmi tuhou rostlinnou potravou, tímhle způsobem řeší problém s opotřebením zubů. Když zub doslouží, jednoduše ho nahradí jiným. V levé i pravé půlce čelisti tak mají vždycky jedinou funkční stoličku – případně jednu starší a druhou mladší, která ji zvolna vytlačuje.

Na každé straně čelisti se může založit maximálně šest zubů (pokud nepočítáme kly). Část odborné literatury je všechny pokládá za stoličky, část je dělí na tři třenové zuby a tři stoličky, které se prořezávají později.

To ale pro nás teď není úplně podstatné; říkejme tedy všem těmto zubům stoličky.

Nová stolička je pravidelně o něco větší než její předchůdkyně. Poslední už je velká jako cihla a může vážit až 4 kilogramy. Prořezává se ve věku asi 30 let a vydrží zhruba do šedesátky.

Pokud se slon dožije takového úctyhodného věku, jsou jeho šesté a poslední zuby natolik opotřebované, že začne mít problémy se žvýkáním a v podstatě zemře hlady.

Na závěr se ještě vraťme ke klům. Jsou to skvělé víceúčelové nástroje. Uplatňují se při obraně i při vzájemných soubojích samců. Sloni jimi také ryjí v zemi, lámou větve nebo loupají kůru ze stromů.

Zajímavé je, že jednotlivá zvířata jsou buď „praváci“, nebo „leváci“ – podle toho, který ze svých klů používají častěji.

Dnes žijí na světě tři druhy slonů. V Asii je to slon indický (Elephas maximus), v Africe slon africký (Loxodonta africana) a slon pralesní (Loxodonta cyclotis), pokládaný donedávna za poddruh slona afrického.

Většími kly – až 3,5 metru dlouhými a přes 100 kilogramů těžkými – se mohou pochlubit africké druhy. Mohutné kly zde zpravidla mají samci i samice.

Naopak u slona indického rostou dlouhé kly jen části samců, zatímco samice a někteří samci je mívají buď krátké, nebo jim vůbec nevyčnívají z tlamy.

Použité zdroje:

Don E. Wilson DE, Russell A. Mittermeier RA, Paolo Cavallini P, eds. (2011): Handbook of the Mammals of the World: Hoofed Mammals. Lynx, Barcelona.

Feldhamer GA (2004): Mammalogy: adaptation, diversity, ecology. 2. vyd. McGraw-Hill, New York.

Ungar PS (2010): Mammal teeth: origin, evolution, and diversity. Johns Hopkins University Press, Baltimore.

Veselovský Z (1981): Sloni a jejich příbuzní. 2. vyd. Státní zemědělské nakladatelství, Praha.