Dotaz

Měli jste na gymnáziu třicet spolužáků, půlku jste jich od maturity neviděli, a přece je na srazu po deseti letech všechny bez problémů poznáte. Lidský mozek umí pozoruhodně dobře rozlišovat tváře a získávat z nich důležité informace.

Z obličeje se dá vyčíst leccos: kam se dotyčný dívá, jestli nám věnuje pozornost, jakou má náladu, … Tvář také určuje atraktivitu člověka jako našeho možného sexuálního partnera. Nejpřitažlivější jsou v tomto ohledu tváře, které jsou souměrné a co nejvíce se blíží průměru.

Podle obličeje lze zároveň určit identitu jedince – tohle je moje máma, tohle manžel mojí sestry, tohle soused, kterému jsem půjčil motorovou pilu. Rozeznávání jedinců vlastního druhu je zvlášť důležité u sociálně žijících živočichů. Ve skupině je zapotřebí poznat, kdo je můj příbuzný, kdo je mi v hierarchii tlupy nadřazený a kdo je naopak pode mnou.

Není divu, že něčím tak zásadním, jako je „čtení“ tváří, se zabývají specializované oblasti mozku. U lidí patrně hraje klíčovou roli mozkový závit zvaný gyrus fusiformis ve spánkovém a týlním laloku.

Jedinci různých druhů zvířat se vzájemně poznávají čichem, po hlase nebo pomocí zraku. Co dnes víme o určování identity podle vzhledu, především pak vzhledu tváře?

Začneme u našich nejbližších příbuzných – primátů. Všichni dosud zkoumaní primáti dokážou rozeznat tváře zvířat patřících k jejich vlastnímu druhu. Šimpanzi k tomu využívají skoro stejné znaky jako lidé. Makak rhesus poznává obličeje trochu jiným způsobem, ale také velmi dobře.

Připadají vám všichni Číňané, Vietnamci nebo černoši skoro stejní? Není to tím, že by měli tak podobné tváře. Lidé ale snáz rozlišují osoby stejné rasy, jako jsou oni sami. Něco obdobného zjistili vědci u primátů: nejlépe dokážou určit identitu u zástupců svého druhu. V rozeznávání jedinců jiných druhů se ovšem mohou zdokonalit tréninkem.

Ostatní savci se obvykle víc spoléhají na sluch nebo čich. Přesto však mezi nimi najdeme živočichy schopné pozoruhodných vizuálních výkonů.

Nejdůkladněji prozkoumané jsou v tomto směru ovce. Zbavte se předsudku, že jde o tupá stvoření! Pamatují si obličeje jiných ovcí a poznají je i na fotografii nebo počítačovém monitoru. Dokonce umí identifikovat tváře pastevců a jejich ovčáckých psů.

Také krávy rozlišují jedna druhou podle vzhledu. Psi zase poznají na fotkách své páníčky.

Někteří ptáci, plazi a ryby rovněž poznávají jedince svého druhu na základě vzhledu. Které znaky jsou pro ně důležité, se zatím moc neví. Několik studií každopádně ukázalo, že alespoň v části případů hraje významnou roli tvář nebo hlava.

Z ptáků schopných identifikovat svoje „kolegy“ zrakem jmenujme aspoň holuby, andulky vlnkované či severoamerického pěvce strnadce bělohrdlého. Někteří opeřenci – jako vrána americká nebo pěvec drozdec mnohohlasý – se naučí poznávat i lidi.

Nesmíme zapomenout ani na bezobratlé. Samci kraba houslisty, konkrétně druhu Uca capricornis, umí odlišit známé a neznámé samice podle zbarvení přední části krunýře. Australský rak ničivý žije samotářsky a jedinci spolu při setkání bojují, aby si „vyříkali“, kdo je silnější. Vědci zjistili, že si tito korýši pamatují vzhled raka, s nímž se nedávno utkali.

Uveďme ještě dva příklady ze světa hmyzu. Blanokřídlý vosík Polistes fuscatus rozeznává jiné zástupce svého druhu podle skvrn na hlavě a zadečku. Včely medonosné jsou pak dokonce schopné identifikovat lidské tváře.

Použité zdroje:

Leopold DA, Rhodes G (2010): A comparative view of face perception. J Comp Psychol 124: 233–251. DOI:10.1037/a0019460.