Dotaz

Na vašem snímku je vidět, že některé chodby končí slepě. Z nějakého důvodu se tady krtonožka rozhodla nepokračovat dál, vycouvala do hlavní chodby a pokračovala jiným směrem. Případně se mohla začít zahrabávat hlouběji a chodba tak přestala být viditelná na povrchu písku.

Krtonožky tvoří samostatnou čeleď krtonožkovití (Gryllotalpidae) v rámci hmyzího řádu rovnokřídlí (Orthoptera). Jedná se tedy o hmyz s proměnou nedokonalou.

Rovnokřídlé dělíme na sarančata (Caelifera) a kobylky (Ensifera), přičemž krtonožkovití patří do druhé zmíněné skupiny. Dnes se do této čeledi řadí kolem 115 druhů. U nás však najdete pouze jeden a v Evropě pak dalších deset, většinou s malými areály výskytu ve Středomoří.

Jediným druhem České republiky je krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa). Potkat ji můžete v Evropě, v části Asie i na území severní Afriky. Byla také zavlečena na východní pobřeží Severní Ameriky.

Velmi ráda obývá vlhké půdy, písčité břehy rybníků, přehrad či vodních toků, údolní nivy nebo zavlažovaná pole a zahrady. U nás se vyskytuje především v nižších polohách a místy bývá hojná.

Krtonožky jsou velmi zajímavá zvířata – jak svým chováním, tak tělesnou stavbou. Jejich tělo je ukázkovým příkladem morfologického přizpůsobení k životu pod zemí. Hloubí si systém chodeb, v nichž se pohybují a hledají potravu. Jsou to všežravci, živí se hlavně malými bezobratlými, ale nepohrdnou ani kořínky, hlízami nebo oddenky rostlin.

Hnědě zbarvené tělo bývá v dospělosti až 6 cm dlouhé. K hrabání slouží krtonožkám přední končetiny, které jsou lopatovitého tvaru s velkými ostruhami. V těchto nohách mají obrovskou sílu. Schválně si někdy zkuste vzít krtonožku do ruky a udržet její přední končetiny u sebe. Snadno vám rozevře prsty, pokud se nebudete hodně snažit. Nemusíte se ale bát, zvíře vám nikterak neublíží.

Krtonožky mají také mohutnou předohruď, která slouží k prorážení tunelů a usnadňuje pohyb v nich. Velmi hustý tělní pokryv z jemných chloupků pak chrání tělo před okolním materiálem. Chloupky jsou hydrofobní neboli nesmáčivé, a díky tomu se materiál na živočicha nelepí. Krtonožkám proto nevadí ani velmi vlhký až mokrý substrát v okolí vodních ploch. Navíc jsou zdatnými plavci.

Životní cyklus začíná vajíčky. Samičky je kladou do podzemní komůrky, bývá jich 100–350 a líhnou se po 10–20 dnech. Samička o snůšku celou dobu pečuje a následně hlídá i první larvální stadia (většinou dva až tři týdny).

Larvy se živí stejnou potravou jako dospělci. Před dosažením dospělosti se musí šestkrát svléknout, což může trvat jeden až tři roky. Během zimy jsou zvířata neaktivní a aby přežila mrazivá období, skryjí se hluboko pod zem (i více než jeden metr).

Samci jsou schopni takzvané stridulace – vyluzují zvuky, kterými lákají jedince opačného pohlaví. Zvuky (poslechněte si jejich nahrávku) vydávají třením křídel o sebe. V podvečer a v noci za nimi aktivně přilétají samičky, i když jejich let je trochu neohrabaný, protože mají v poměru k tělu dost malá křídla.

Toto chování se dá využít při monitorování výskytu krtonožek. S pomocí jednoduchého zvukového zařízení můžete samičky lákat sami a zjistit tak, zdali na dané lokalitě žijí, nebo ne.

Samci si budují speciální rezonanční komůrku, která u krtonožky obecné vyúsťuje na povrch země dvěma otvory (u jiných druhů může být otvor jeden). Komůrka zajišťuje zesílení zvukového signálu. Cvrkot je tedy hlasitější a dostane se do vzdálenějších míst; může být zaznamenán až 600 metrů daleko.

Síla zvuku je u našeho druhu většinou kolem 66 decibelů, maximum bylo naměřeno 72 decibelů. Rekordmanem je francouzská krtonožka Gryllotalpa vineae, která produkuje zvuk o síle 88 decibelů, přičemž u ústí rezonanční komůrky to může být až 115 decibelů!

Zde už by mohlo hrozit poškození lidského sluchu, jelikož tato hodnota je srovnatelná se vzletem tryskového letadla či s výstřelem z děla. Gryllotalpa vineae je rozhodně nejhlasitějším hmyzem na světě a krtonožky obecně jsou jedinou skupinou hmyzu, která si staví speciální aparát k zesílení stridulace.

Krtonožkami se živí různí hmyzožraví ptáci, rejsci, krtci nebo střevlíci. Přestože jsou krtonožky velmi zajímavé a krásné, nejsou bohužel u lidí příliš v oblibě. Hlavně zahrádkáři a zemědělci si na ně často stěžují, pokud se přemnoží. Jejich hrabání totiž narušuje kořenový systém pěstovaných plodin a podobně.

U nás má naštěstí krtonožka obecná přirozené nepřátele. Problémy však nastaly v místech, kam byla zavlečena. Třeba na Floridě způsobuje velké škody, protože se tu může nerušeně množit.

Nyní zde probíhají různé pokusy o biologickou kontrolu za využití parazitických hlístic či parazitoidních vosiček a much. Z parazitoidů – tedy organismů, které cizopasí na hostiteli a nakonec ho zahubí – jde například o kutilku Larra bicolor nebo kuklici Ormia depleta. Larvy těchto dvou druhů se živí na paralyzovaných tělech krtonožek.