Dotaz

Až do 20. století spoléhali zemědělci a šlechtitelé na mutace vznikající přirozeně. Ty jsou ovšem hodně vzácné. Šlechtění tak někdy připomínalo čekání na výhru v loterii. Ve 20. století se začaly používat postupy, které umožňují získat mnohem víc mutací, například působením speciálních chemických látek nebo některých druhů záření. Následně se vyberou mutanti s požadovanými vlastnostmi.

V poslední době se rozvíjí genové inženýrství, což jsou s nadsázkou řečeno „mutace na míru“, kdy se upravují nebo „vypínají“ konkrétní geny, případně se do organizmu vnášejí geny odjinud. Tyto genetické modifikace jsou dnes dost kontroverzní téma, ale při zodpovědném využívání mohou být velmi užitečné.

Některé mutace mění jen jediný gen. Jiné jsou rozsáhlejší a ovlivňují třeba i celý genom, tedy kompletní dědičnou informaci. Což je případ banánů.

Banány, které jíme, jsou triploidní: v jejich buňkách jsou tři sady chromozómů namísto obvyklých dvou. Triploidie je příkladem genomové mutace označované jako polyploidie, kdy má organizmus víc sad chromozómů, než je normální. Triploidní rostliny většinou neprodukují pohlavní buňky se správným počtem chromozómů (s jednou sadou, takzvaně haploidní). Nemohou tedy vytvářet semena a musí se množit nepohlavně čili vegetativně.

Právě nepřítomnost semen v plodech udělala z triploidních banánovníků atraktivní plodiny. Plané druhy banánovníků totiž mají dvě sady chromozómů a množí se pohlavně. Plody proto obsahují tvrdá semena a nejsou vůbec chutné.

Banánovníky se pěstují už několik tisíc let. Nevíme přesně, kdy a kde se jejich „bezsemenná“ mutace objevila. Určitě to ale byla náhodná mutace. Zemědělci pak zmutované rostliny úmyslně vybírali a dál je pěstovali.