Ze života pavouků, díl 3. - slíďák mokřadní

Naši slíďáci si nestaví žádné sítě, nýbrž běhají po podkladu a aktivně loví kořist. K tomu jim pomáhají dobře vyvinuté oči, které jim na pavoučí poměry zaručují výborný zrak. Schopnost dobře vidět využívají slíďáci i při námluvách - samci před pářením předvádí tanečky, podle kterých samice zaprvé pozná, zda samec patří ke stejnému druhu, a za druhé podle tance dokáže posoudit kvalitu samce a vyhodnotit, zda se vyplatí se s ním pářit. Z toho vyplývá, že námluvy slíďáků jsou druhově specifické, čili každý druh se prezentuje jiným tanečkem a plejáda prvků námluv je u této čeledi velmi pestrá.

Rod Pardosa čítá několik druhových skupin, u nichž je velmi obtížné či dokonce nemožné určit jedince do druhu na základě morfologických znaků, jelikož jsou si druhy mezi sebou velmi podobné. K rozlišení ale mohou posloužit právě zásnubní tance, které se i u těchto velmi podobných druhů výrazně liší. Taneček slíďáka mokřadního sestává z rytmických pohybů makadel, které připomínají semaforovou abecedu. Jiné druhy slíďáků při námluvách mávají předníma nohama, nesoucíma kontrastní zbarvení či přímo husté chomáčky chlupů, aby samice tanec lépe rozpoznala. Po páření na jaře samice vytváří kokony, které nosí připředené ke snovacím bradavkám. Několik týdnů nato se z kokonů líhnou mláďata a vylézají samici na zadeček, kde setrvávají několik dní, než se rozprchnou po okolí a žijí solitérním životem. U pavouků je takový způsob péče o potomstvo unikátní.