Líska místo buku
Dosavadní učebnice biologie a lesnictví se shodují na tom, že nebýt člověka, byla by velká část Evropy přirozeně pokryta hustými lesy. Jak ale skutečně vypadala evropská vegetace před příchodem Homo sapiens?
1x Aktuality
V Severní Americe a západní Evropě se ve městech již více než sto let vyvíjí fenomén městských a komunitních zahrad. Jak je na tom v tomto směru Praha?
Zatímco zahrádkové osady byly typické i pro mnohá města východní Evropy, trend komunitních zahrad se zde začíná objevovat až v poslední době. Jana Spilková z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje ukazuje na příkladu Prahy, jaké jsou podobnosti a rozdíly se zmíněnými kolébkami daného fenoménu.
Zhruba od 70. let se začaly formovat americké komunitní a městské zahrady tak, jak je známe dnes. Mnoho aktivních obyvatel měst začalo „zespoda“ budovat tyto zahrady a demonstrovat tak právo na prostor svého města a jeho smysluplné využití. Kromě cíle zlepšení prostředí se postupem času přidávaly další – pěstování zdravých potravin, lokální produkce potravin bez nepříznivých environmentálních dopadů, potravinová soběstačnost, zapojení etnických menšin, problémové mládeže apod.
Napřič americkými městy tak existuje velmi široká škála zahrad z hlediska jak jejich velikostních či organizačních charakteristik, uplatněných postupů hospodaření, tak paleta demografických a socioekonomických charakteristik v nich působících zahrádkářů. Samotná komunitní zahrada pak často tvoří centrum sousedského soužití v dané lokalitě a generuje další sousedské akce a pozitiva pro komunitu.
První projekt městské zahrady v Praze započal v roce 2012, v roce 2016 to již bylo projektů šestnáct. Paradoxem Prahy ale je, že na jednu stranu mizí z mapy města klasické zahrádkářské kolonie, které jsou nahrazovány bytovou a komerční výstavbou, popř. chátrají, a na straně druhé vznikají nové projekty komunitního zahradničení.
S představiteli jednotlivých komunitních zahrad v Praze byly provedeny rozhovory. Otázky se týkaly charakteristik zahrady a komunity, motivací, které vedly k založení zahrady, i očekávání zahradníků do budoucnosti. Členové pražských komunitních zahrad jsou nejčastěji mladší lidé mezi 25 a 40 lety, zejména matky s dětmi, kromě dvou zahrad jsou obvykle členy i cizinci. Pěstuje se v samostatných pytlích či záhoncích, ale i na společných záhonech.
Nejčastějšími motivacemi pro založení zahrad byla touha vylepšit neuspokojivý stav daného prostředí a za druhé pak zlepšit vztahy mezi sousedy, a to společným úsilím, vytvořením místa setkávání. Mezi další motivace lze zahrnout samotné pěstování plodin a vlastní seberealizaci a rekreaci. V Severní Americe nebo západní Evropě, měla přitom daleko zásadnější postavení mezi motivacemi produkce jídla a potravinová suverenita. V Praze je tedy velmi důležitá funkce zahrady právě jako místa setkávání. Grilování, koncerty, workshopy, slavnosti, lekce jógy atd. - to jsou další druhy akcí, které se v zahradách konají.
Pro budoucnost zahrad je, obdobně jako ukazují zkušenosti ze zahrad v Severní Americe, nejdůležitější držet všechny členy motivované a s chutí podílet se na společném projektu. V opačném případě se pak právě rozpad komunity kolem zahrady stává nejčastější příčinou ukončení činnosti zahrady a až poté následují další důvody jako ztráta půdy či pozemku pro pěstování, nebo potřebné finanční podpory.
Článek představuje v našich končinách relativně nový fenomén, který je ale již rozšířený a zavedený v západní Evropě nebo v USA a Kanadě. Studia ukázala, že organizace zahradničení je velmi podobná, rozdílná je ale například věková skladba – v Praze jsou členové komunit spíše mladší. Společně se svými vzory z amerických měst sdílejí zahrady z Prahy také širokou paletu motivací. U nás však jednoznačně převažují motivace zvelebování prostředí a důraz na sociální rozměr aktivity, který může být výsledkem absence spontánního setkávání a fungování komunity u nás obecně. To je důsledkem nejprve nuceného sdružování řízeného „shora“ z dob komunismu a následného důrazu na individualismus v 90. letech, touha dělat něco společně se svými sousedy a pro své sousedství je však v lidech hluboce zakořeněná, a nakonec se projeví třeba právě při zakládání komunitních zahrad.
Tomáš Janík, šéfredaktor Přírodověda populárně
Článek byl přejat z rubriky Přírodověda populárně.
Obrázek v záhlaví Pixnio.com, volné dílo.
Dosavadní učebnice biologie a lesnictví se shodují na tom, že nebýt člověka, byla by velká část Evropy přirozeně pokryta hustými lesy. Jak ale skutečně vypadala evropská vegetace před příchodem Homo sapiens?
1x Aktuality
Možná víte, že většina obojživelníků a všechny původní druhy plazů jsou v Česku chráněni. Dohromady je to něco přes 30 druhů. V celosvětovém měřítku však herpetofauna představuje přibližně 20 000 druhů!
4x Aktuality
Je to hrozně jednoduché, stačí se zaregistrovat, vyplnit o sobě všechny údaje a my ti pošleme Kartu přírodovědce s tvým jménem, na kterou můžeš čerpat mnoho výhod.
Katalog pro učitele je nabídkový systém, kde si zaregistrovaný učitel může zapůjčit odborné přístroje, objednat praktická cvičení nebo přednášky pro studenty.