Cyklodextriny jsou všude kolem nás...

Představme si, že škrob, který v domácnosti běžně používáme, je tvořen dlouhatánskými pásy navzájem spojených glukosových jednotek. Pokud bychom tento pás rozstříhali na krátké kousíčky a tyto kousíčky stočili do kruhu a slepili, dostaneme útvar podobný bezednému kyblíčku. No a přesně tak vypadají cyklodextriny.

Foto: Škrobová zrna

S našimi cyklodextriny-kyblíčky se můžeme setkat v léčivech (hledejte ve složení látku pod názvem b-cyklodextrin), kde slouží například k pomalejšímu uvolňování léčiv, které jsou zachyceny v kyblíčku. Ve složení potravin pak hledejte „éčko“ E 459. V potravinách slouží cyklodextriny především jako ochránci (stabilizátory) obsažených prospěšných látek. Méně stálá látka vleze do našeho kyblíčku, a tím pádem se schová před působením rozkladných procesů.

Foto: Cyklodextriny jsou cyklické oligosacharidy vzniklé spojením šesti až osmi glukózových zbytků do prstence.

Aby bylo možné rozšířit uplatnění cyklodextrinů (například aby náš kyblíček šel na něco pevně uchytit), je potřeba připravit jejich vhodné deriváty. Tyto deriváty si můžeme představit jako kyblíček s volnou rukou. A právě navázáním této „ruky“ na kyblíček se zabývají vědci Michal Řezanka a Jindřich Jindřich z Katedry organické a jaderné chemie Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

A třeba se za pár let setkáme s Michalovými a Jindrovými kyblíčky, jak ruku v ruce s nějakým léčivem kráčí naším tělem a likvidují zlé bakterie.