Evoluce3: zásadní otázky evoluční teorie

Bohatá společenstva rostlin, zvířat, hub i mikrobů jsou pro nás čímsi samozřejmým. Jak je ale možné, že se komplexnější organismy vyvinuly až bezmála tři miliardy let po vzniku života? Zvyšuje se snad v průběhu času složitost organismů, a pokud ano, jaká pravidla při tom evoluce sleduje? Lze to všechno nějak skloubit s pozorováním, že část evolučních linií v průběhu času „zamrzá“ a snižuje tak svou proměnlivost? Právě těmto otázkám se věnuje nová publikace Jana Tomana z katedry filosofie a dějin přírodních věd.

V knize se vydáme na jízdu divokými vodami moderní evoluční biologie. První část publikace shrnuje problematiku evolučních trendů. Kromě „kacířské“ otázky, zda nemůže být evoluce do jisté míry směrovaná, se zabývá také důkazy pro různé evoluční trendy velkého rozsahu. V druhé části autor ukazuje, že evoluční biologie rozhodně není mrtvou uzavřenou vědou. Jedním ze středobodů moderních evolučních úvah se přitom stala myšlenka, že se nevyvíjí pouze organismy samotné, ale také procesy, které na základě jejich dřívější evoluční zkušenosti usměrňují další možné proměny. Jinými slovy, že dochází k evoluci evolvability. V třetí a poslední části se kniha věnuje „tuzemské“ teorii zamrzlé evoluce, která umožňuje v souladu s bádáním na poli evoluce evolvability vysvětlit postupné snižování proměnlivosti velké části evolučních linií. Právě tento fenomén přitom může vést k řadě záhadných evolučních trendů včetně zvyšování nejvyšší dosažené úrovně komplexity pozemských organismů.