Ze života pavouků, díl 5. - třesavky

Náš původní druh třesavka sekáčovitá (Pholcus opilionoides) se ve volné přírodě vyskytuje v sutích a ve skalních převisech. Vyhovující jsou pro ni i podmínky v lidských bytech, a proto jsme se ještě před několika lety s třesavkou sekáčovitou mohli setkat v téměř každé stavbě. Postupně ji ale začala vytlačovat invazivní a nyní již kosmopolitně rozšířená třesavka velká (Pholcus phalangioides), která má podobnou ekologii jako t. sekáčovitá, ale je větší a staví si rozměrnější sítě, což z ní dělá efektivnějšího predátora. Navíc je schopná bez obtíží lovit i jiné pavouky, včetně našich původních druhů, jako je t. sekáčovitá. Od
roku 1959, kdy u nás byla poprvé nalezena, vytlačila téměř beze zbytku třesavka velká z lidských obydlí třesavku sekáčovitou a v synantropním prostředí zcela dominuje. Vzhledem k jejímu původu, který můžeme pravděpodobně hledat na Blízkém východě, odkud se vlivem člověka rozšířila celosvětově, je třesavka velká teplomilným druhem, který u nás ve volné přírodě nepřežije zimu.
Podobná situace je pozorovatelná ve velké části Evropy. V nedávné době byly na našem území zaznamenány ještě další druhy třesavek, jako jsou třesavka vysokohlavá (Pholcus alticeps), třesavka Simonova (Psilochorus simoni), třesavka malinká (Modismus culicinus) a třesavka jižní (Holocnemus pluchei). Doposud se ale jednalo vždy o ojedinělé nálezy několika málo jedinců ve vytápěných prostorech.