Jak se ženy chovají, když cítí hrozbu nevěry?

Jak se tedy ženy chovají, když cítí hrozbu nevěry? A jak to souvisí s kvalitou jejich vztahu? To je otázka, na kterou se pokusili odpovědět Jitka Lindová, Kateřina Klapilová, Adéla Vobořilová a Barbora Chlápková z Fakulty humanitních studií a Národního ústavu duševního zdraví a Jan Havlíček z katedry zoologie naší fakulty.

Taktiky k udržení partnera, jejichž cílem je zabránit nevěře partnera, se objevují častěji za přítomnosti potenciální sexuální konkurence a rozdělují se do dvou kategorií: taktiky poskytující výhodu (benefit-provisioning), při kterých se jeden partner snaží druhého udržet tím, že zvyšuje hodnotu jejich vztahu (například dárky, sexuálními službami nebo projevy lásky) a taktiky přinášející náklady (cost-inflicting), kdy se partnerovi snaží změnu partnera znepříjemnit, například přímým hlídáním partnera nebo ponižováním jak jeho, tak i potenciálních rivalů.

Na druhou stranu strategie k udržování vztahu jsou postoje jako je pozitivita a otevřenost, které udržují vztah dlouhodobě funkční.

Cílem studie bylo prozkoumat, jestli by celková spokojenost ve vztahu mohla souviset s neverbálním chováním, které se u žen projevovalο, když se za přítomnosti jejich partnera setkaly s hrozbou nevěry.

Vzorek se skládal ze 47 dlouhodobých heterosexuálních párů. Partneři se nejprve zvlášť a poté jako pár, zúčastnili rozhovoru s atraktivní experimentátorkou, kterou ženy mohly vnímat jako rivala. Očekávalo se tak, že se u nich projeví některé ze strategií sloužících k udržení partnera nebo vztahu.

Kategorie chování, které autoři u žen sledovali, byly taktiky udržení partnera poskytující výhodu, konkrétně chování zvyšující atraktivitu (jako například dotýkání se vlastních stehen a těla nebo upravování vlasů či oděvu), projevy lásky a péče (úsměvy, gestikulace a přitakávání), pobídky k intimitě (dlouhé pohledy na partnera nebo dotýkání se jeho ruky) a také jedna z taktik přinášejících náklady, konkrétně přímé hlídání (v podobě krátkých pohledů). Na neverbální úrovni byly také měřeny strategie pro udržování vztahu, jmenovitě pozitivita (množství přátelských projevů) a otevřenost (otevřený tělesný postoj).

Ve většině podobných studií, které se soustředily hlavně na dlouhodobé chování a postoje, byla data nasbírána dotazováním partnerů, což je metoda, která bývá náchylná k předsudkům a nepřesnostem. Proto se autoři rozhodli chování sledovat právě na této neverbální úrovni a využít jak dotazování, tak empirického pozorování.

Studie očekávala, že u žen, které budou častěji používat takové taktiky k udržení partnera, které poskytují výhodu, a dále strategie udržování vztahu, pozitivitu a otevřenost, bude zjištěno vyšší dyadické přizpůsobení a spokojenost podle Spanierovy Škály dyadického přizpůsobení (což je škála užívaná v psychologii pro posuzování vztahové spokojenosti a přizpůsobení).

Vskutku se ukázalo, že ženy, které zvyšovaly svou atraktivitu (doteky vlastního těla, vlasů atd.), měly vyšší jak dyadické přizpůsobení, tak i vztahovou spokojenost. Pobídky k intimitě byly pozitivně korelovány s přizpůsobením žen a spokojeností jejich partnerů. Naopak četnější krátké pohledy na muže souvisely negativně se spokojeností mužů.

Tyto výsledky vypovídají o dvou důležitých složkách neverbální komunikace v partnerských vztazích.

Zaprvé za přítomnosti konkurence používají ženy vůči svým partnerům pohledy dvou typů. Mohou se lišit délkou i kontextem. Snadno si představíme dlouhý laskavý pohled v kontrastu s krátkým, “ostrým” pohledem. Ve studii se ukázalo, že ženy, které používají vůči svým partnerům víc laskavých pohledů, se nacházejí v lépe přizpůsobených a spokojenějších vztazích.

Za druhé skutečnost, že ženy, které častěji zvyšovaly svojí atraktivitu tím, že  upravovaly svůj vzhled, byly ve svém vztahu spokojenější a přizpůsobenější, upozorňuje na to, že přitažlivost není důležitá jen při výběru partnera, ale i pro zachování zdravého dlouhodobého vztahu.