Energie v nových Geografických rozhledech

Jen co se globální společnost jakž takž (a doufejme, že již doopravdy) vymanila z pandemie covidu-19, rok 2022 ji postavil před další velké výzvy. Jednou z těch nejtěžších je energetická krize, která se týká primárně Evropy. Krizi významně prohloubila Ruskem vyvolaná válka na Ukrajině, v jejímž důsledku významně podražil plyn, uhlí i ropa, a tím pádem se zvýšily i ceny tepla a elektřiny, tedy – souhrnně – energií. Ruská agrese vůči Ukrajině však byla „jen“ spouštěčem evropské energetické krize. Její skutečnou příčinou je nedostatek spolehlivých elektráren, které by byly schopny vyrábět elektřinu v jakémkoli ročním období, za každého počasí. Dalšími ranami, které za poslední rok zasáhly energetickou (ne)připravenost Evropy přímo na solar, byl například obrovský deficit vody pro hydroelektrárny ve Skandinávii, na Balkáně, ale více méně všude po Evropě, četné odstávky pro Evropu zásadních jaderných elektráren ve Francii kvůli zanedbané údržbě nebo také dlouhé období bezvětří v Německu a dalších zemích, které disponují velkým počtem větrných elektráren. Evropa se rázem ocitla v hraniční situaci. Ta navíc poodkryla fakt, že pouze na obnovitelných zdrojích se takzvaný energetický mix (tedy kombinace způsobů výroby energie) zatím nedá postavit. Přitom (a vy víte, že v Geografických rozhledech jsme toho jednoznačně zastánci) je ale třeba myslet i na snižování dopadů klimatické změny způsobené právě tím, že se ve světě k výrobě energie stále z drtivé většiny využívají fosilní paliva. Nízkoemisní a stabilnější cesta přitom existuje. Zatracovat by se neměla jaderná energetika – i proto, že je, co se týče uhlíkové stopy, přívětivá – a je tu také mnoho obnovitelných zdrojů, které nejsou tolik závislé na klimatických a povětrnostních podmínkách, avšak nejsou ještě tolik využívané.