Co nám mohou říct slzy?

V současné době je vyšetření biomarkerů (molekul indikujících stav organismu) v slzách další potenciální diagnostickou a prognostickou metodou. Zkoumáním možností využití cytokinů v slzách k těmto účelům se zabývaly Dominika Mravec Bencúrová a Pavlína Daňková z Laboratoře molekulární antropologie na Katedře antropologie a genetiky člověka z Přírodovědecké fakulty UK.

Glaukom je skupina očních onemocnění charakterizovaných poškozením zrakového nervu, který přenáší vizuální signály z oční sítnice do mozku. Jedná se o chronické onemocnění, které obvykle postupuje pomalu a může vést ke ztrátě zraku až po úplnou slepotu, pokud není léčeno včas. Hlavním faktorem pro rozvoj glaukomu je zvýšený nitrooční tlak, který může být důsledkem nerovnováhy mezi tvorbou a odvodem oční tekutiny. Existují různé typy glaukomu, přičemž dvěma hlavními jsou primární glaukom s otevřeným úhlem a primární glaukom s uzavřeným úhlem. Studie se zaměřila na první z variant. Tato forma glaukomu je nazvána "s otevřeným úhlem", protože úhel mezi duhovkou a rohovkou je normální a otevřený, což umožňuje normální odtok oční tekutiny. Přestože úhel je otevřený, může dojít k problémům s odtokem oční tekutiny z oka. Tekutina odtéká do trabekulární sítě, což je jakýsi filtr, který umožňuje odtok tekutiny ven z oka. V případě glaukomu s otevřeným úhlem trabekulární síť normálně neplní svou funkci a důsledkem je hromadění oční tekutiny a zvýšení nitroočního tlaku.

Tento typ glaukomu často postihuje lidi postupně a bez příznaků ve svých raných stádiích. Diagnóza glaukomu zahrnuje pravidelná oční vyšetření, měření nitroočního tlaku, vyšetření zrakového nervu a perimetrie (test periferního vidění). Další možnost je diagnostika pomocí biomarkerů. Biomarkery jsou měřitelné a pozorovatelné indikátory biologických procesů nebo stavu organismu, které lze použít k diagnostice, sledování průběhu nemoci, predikci reakce na léčbu nebo posouzení rizika vývoje určitého onemocnění. Tyto markery mohou být detekovány v tělních tekutinách, kterými jsou např. krev, moč, mozkomíšní mok a slzy. V současné době je potenciálním způsobem diagnostiky glaukomu vyšetření biomarkerů v slzách. Tuto možnost zkoumala skupina vědců v rámci své studie.

Cílem studie bylo analyzovat v slzách přítomnost cytokinů, které slouží jako indikátory zánětu nebo buněčné smrti. Jejich hladina odhaluje celkový stav očního povrchu a umožňuje sledování progrese onemocnění. Studií se zúčastnilo 78 lidí, z nich 24 jsou pacienti s glaukomem a 9 jsou pacienti s oční hypertenzi, ostatní jsou zdravé lidé, sloužící jako kontrolní skupina. Slzy byly odebrány speciální mikropipetou. V slzách pacientů bylo detekováno 6 různých cytokinů: IL1β, IL10, IL4, IFNγ, MIF a VEGF. Na základě výsledků vědci dospěli k závěru, že oční povrch pacientů s léčeným glaukomem s otevřeným úhlem a s neléčenou oční hypertenzí vykazuje zánětlivé prostředí. Kromě toho, u pacientů s oční hypertenzí byl pozorován silnější zánět.

Potvrzení, že slzy obsahují cytokiny, nabízí potenciálně nový a neinvazivní způsob vyšetření stavu oka. Tato metoda by mohla být klíčová zejména ve stadiích, kdy klinické příznaky nejsou ještě patrné. Důležitost této studie do budoucna spočívá v posunutí hranic diagnostiky glaukomu, umožňuje identifikovat potenciální rizikové skupiny a zahájit léčbu v raných fázích onemocnění. Biomarkery v slzách by mohly poskytnout lékařům a pacientům nový nástroj k monitorování stavu očního povrchu a včasnému odhalení komplikací.