Kdopak to tu bydlí?

Motýli, včely a rozkladači

Kvetoucí rostliny lákají mnohé druhy hmyzu: můžeme tu pozorovat běžné denní motýly, jako například bělásky řepkové či babočky paví oko a v poslední době i tažné babočky bodlákové. Potkáme zde ale i oba druhy našich relativně vzácných otakárků. Návštěvníky upoutá i náš nejběžnější druh denního lišaje, dlouhozobka svízelová, která patří mezi nejobratnější letce v hmyzí říši. Podobně jako jihoameričtí kolibříci, se kterými bývá občas zaměňována, totiž dokáže dlouhozobka sát nektar za letu.

Mezi další časté návštěvníky květů patří různé druhy včel. Kromě včely medonosné se zde vyskytuje i řada samotářských včel. Na jaře zde tak můžeme pozorovat pískorypky, zednice či čalounice. Mezi nápadné druhy patří pelonosky hluchavkové, které sbírají nektar z hluchavkovitých rostlin a jarních cibulovin, jako jsou puškinie či hyacintovce. Dalším nápadným druhem je největší evropská včela, tmavě modře zbarvená drvodělka fialová, která se do Prahy přistěhovala přibližně před deseti lety. Výčet opylovačů bychom měli uzavřít zástupci dvoukřídlého hmyzu – pestřenkami a dlouhososkami.

Rozkládající se organická hmota (mrtvé dřevo, hrabanka či komposty) hostí celou řadu rozkladačů, jako jsou stínky, mnohonožky a larvy zlatohlávků. V červnu a červenci lze v zahradě potkat i saproxylofágní brouky, zákonem chráněné nosorožíky kapucínky a roháče obecné. Zatímco larvy nosorožíků se vyvíjejí v kompostu přilehlých zahrad a pozemků UK, dospělci roháčů žijí v nedalekých pražských parcích a do zahrady zabloudí spíše náhodou.

Opeřenci

Množství hmyzu i jiných bezobratlých láká do botanické zahrady řadu druhů ptáků. Vhledem k umístění zahrady v centru města zde nenajdeme žádné vzácnější druhy, o to je ale ptačí společenstvo pestřejší. Ptáci jsou zde zvyklí na lidi, což je pro pozorování výhoda. Množství druhově i strukturálně pestré zeleně vyhovuje široké škále druhů s různou potravní ekologií. Na zemi můžeme pozorovat lovící kosy černé, drozdy zpěvné nebo rehky zahradní. Staré stromy s mrtvým dřevem lákají brhlíky lesní, šoupálky krátkoprsté nebo šplhavce – strakapouda velkého a žlunu šedou. V korunách stromů zastihneme všudypřítomné sýkory koňadry a modřinky, vzácněji babky, listovím se probírají budníčci menší a ve vzduchu mistrně loví mouchy lejsci šedí. V křovinách se čile pohybují hejna mlynaříků dlouhoocasých.

Pestrá skladba vegetace nabízí rovněž nepřebernou škálu různých typů i velikostí semen a plodů. I z toho důvodu se na zemi hojně prochází holubi hřivnáči a žaludy si v podzimním období pečlivě skrývají sojky obecné. Hojné jsou pěnkavy obecné a zvonci zelení. Opravdovým krasavcem je dlask tlustozobý, kterého spíše zaslechneme, než uvidíme, ale na konci léta slétá i na zem, kde si s oblibou pochutnává na semenech tisů červených.

Vodní svět

Jezírka a rybníčky venkovních expozic poskytují životní prostor vodnímu hmyzu. Mezi nejnápadnější patří zástupci řádu vážek – šídlo pestré či červeně zbarvené šidélko rumělkové. Vodní hladinu oživují bruslařky, hladinatky a vodoměrky, zástupci vodních ploštic. Vzácněji zde můžeme pozorovat vřetenovité larvy bráněnek a slídilek či poněkud bizarní larvy pestřenek rodu Eritalis. Čistá voda v jezírkách, dnes již konečně bez okrasných ryb, společně s bohatou potravní nabídkou poskytuje ideální rozmnožovací stanoviště pro obojživelníky. Najdeme tu sice jen tři druhy, ale zato zde mají opravdu silné populace. Žáby reprezentuje ropucha obecná, jejíž skupinové rozmnožování a řetízkovité provazce vajíček můžeme pozorovat za prvních teplých jarních dní. Velmi hojné čolky obecné pak doplňují vzácnější čolci horští. Při troše štěstí zastihneme překrásné samečky při vzájemných soubojích nebo složitých zásnubních tancích.

Záhady

Tajemství se vznáší nad několika druhy bezobratlých: ojedinělé pozorování ploskoroha pestrého na chodníku před zahradou se dá patrně přičíst náhodnému záletu, výskyt škvorovky Catajapyx aquilonarius je pravděpodobně spojen s historickým pěstováním vinné révy na svazích v údolí Vltavy. V roce 2014 zde byl popsán i samec pilatky azalkové (Nematus lipovskyi). Jedná se o první doložený výskyt druhu mimo Ameriku, jeho původ je ovšem nejasný, neboť pilatky preferují asijské druhy azalek. Botanická zahrada PřF UK je také místem, kde byl poprvé doložen výskyt kutilky asijské, tedy druhu, který úspěšně kolonizoval snad všechna velká města v ČR. Samice těchto kutilek si v lidských příbytcích staví řady soudečkovitých buněk, které zásobují omráčenými pavouky, sloužícími jako potrava pro jejich larvy. Ojedinělý je pak nález parazitoida (tedy parazita, který svého hostitele-kořist zabíjí) kutilky asijské, a to zlatěnky druhu Stilbum callens. Tento druh je z Čech známý pouze v jednom exempláři.

Botanická zahrada Na Slupi patří mezi důležité enklávy přírodě blízkého prostředí v okolní městské zástavbě. Skloubit potřeby botanických expozic s nároky hmyzích obyvatel zahrady je relativně složitý úkol, a PřF UK proto do budoucna plánuje zřízení několika „hmyzích“ stanovišť, která nabídnou vhodná místa pro sběr potravy či rozmnožování celé plejády hmyzích nájemníků. Doufejme tedy, že vnímaví návštěvníci zahrady budou moci i nadále obdivovat pozoruhodné rostlinné druhy spolu s klenoty hmyzí říše.