Kde se vzal „Spálený Žďár“

Podstatné je, že daný symbol má pro obyvatele silný emotivní význam, pomáhá stmelovat region a dobře ho reprezentuje navenek. Proto hrají symboly důležitou roli i v rámci regionálního rozvoje a jsou předmětem regionálně-geografických výzkumů.

Specifičnost obce vyjadřuje nejen její název, ale i obecní znak, grafická „vizitka“ obce. Ten bývá obvykle inspirován tradicemi lokality a jejími charakteristickými rysy a zdůrazňuje její význam i suverenitu. Za použití vhodně zvolených figur a tinktur (barev) se snaží zachytit svéráz lokality a při respektování heraldických pravidel podtrhuje specifické a jedinečné rysy obce či události z její historie.

Symbolika žďáření

Společným „tématem“ názvu a znaku obce bývá nejčastěji krajinný nebo historický prvek, například hora, řeka či jméno zakladatele (Bílý Potok pod Smrkem, Bedřichov). Specifické místo má ovšem v názvech a znacích českých obcí i symbolika ohně. K té nejčastěji odkazují obce založené v rámci středověké kolonizace na vyžďářených místech.

Žďářením (vypalováním lesních porostů) byly získávány plochy k osídlení a zemědělskému využití. V Česku nalezneme víc než dvacet Žďárů, vyskytují se i varianty jako Žďárek, Žďárec, Žďárná, Ždírec, Žár a Zhoř. Mnohé z těchto obcí odkazují ke svému jménu a původu figurou v obecním znaku.

Založení osady na vyžďářeném místě evokují červené plameny ve znaku Veselého Žďáru, Žďáru nad Metují, Pluhova Žďáru, Žárovné (okres Prachatice), Žáravice u Pardubic i Žďáru u Blanska. Stejný význam mají zlaté plameny ve znaku Zhořce (okr. Pelhřimov) či Žďáru nad Orlicí a stříbrné plameny v obecním znaku Zhoře (okr. Písek). Zde jsou plamenné jazyky zároveň odkazem k atributu sv. Víta, patrona místní kaple. S církevní tematikou je spojeno také „plamenné“ slunce ve znaku Žďáru u Mladé Boleslavi – symbol původu obce i zasvěcení kostela Panně Marii.

Vícevýznamová je též figura zlatého ohně ve Ždírci u České Lípy, neboť spolu se stříbrnými sekyrami připomíná jak vznik vsi, tak místní kovárnu. Obecní znak Ždírce nad Doubravou odkazuje vedle žďáření na místní výrobu dřevěného uhlí, červené „podzemní“ plameny ve Zhoři u Tachova evokují vedle původu vsi i zdejší těžbu a zpracování rud. Ve všech uvedených případech, stejně jako ve znacích Zhoře u Mladé Vožice, Hořátve u Nymburka a Ždírce u Jihlavy, plní figury plamene také funkci tzv. mluvícího znamení – heraldického zobrazení místního názvu.

Strážní ohně

Zcela jinou etymologii mají názvy obcí Rožná a Dolní Rožínka. Jejich základem není rožeň, ale rozžínání strážních ohňů. Tuto poddanskou povinnost, často ukládanou v osadách položených při obchodních cestách, připomínají také figury zlatých plamenů ve znacích obou obcí. Ze stejné historické skutečnosti (strážní ohně u důležitých cest či na hranicích) vycházejí i názvy a znaky obcí Ohnišov (zlaté sluneční plameny v červeném poli) a Ohnišťany (červené plameny ve stříbrném kosém poli). Také v tomto případě jsou oba znaky mluvícími znameními. Podobně je pojatý i grafický symbol Ohníče (okr. Bílina), trojice červených plamenů ve znaku ale nemá základ v původu názvu, protože obec byla pojmenována podle majitele (ves lidí Ohníkových).

Užití figury plamenů coby mluvícího znamení je ovšem v některých případech omylem, jako v případě znaku Hořic u Humpolce. Názvy obcí odvozené od slovního kořene -hoř- (Hořice, Hořičky, Hořín, Nahořany, Zahořany) totiž nesouvisejí s hořením, ale s horami, nebo jsou to tzv. jména zakladatelská (Hořešice – ves lidí Hořatových). Ani názvy, jako jsou Žehrov nebo Žehrovice, s ohněm nesouvisí. Jména jsou odvozena od slova žehrat, a ne žeh, jak bývá občas uváděno. Výjimkou je obec Žehuň (okr. Kolín), jejíž název vychází ze staročeského „žéci“ a připomíná vypálení porostu před založením obce, tedy vlastně žďáření.

Oheň – symbol požáru

Obecní jména a znaky spjaté s ohněm většinou odkazují k jeho pozitivnímu dopadu na život obce, ať už ho prezentují jako výchozí prostředek jejího vzniku, či jako pracovní „nástroj“ obyvatel. S ničivou silou ohně se v lokálních symbolech setkáváme jen ojediněle. Poměrně často je na požáry odkazováno v místních názvech (Pohořelec, Spáleniště, Požářiště), názvy obcí je však symbolizují zřídka (Pohořelice u Brna nebo u Napajedel) a obecní znaky téměř vůbec. Snad jen červená tinktura v historickém znaku Spáleného Poříčí připomíná vypálení nekatolického města v roce 1620 velitelem císařského vojska hrabětem Buquoyem. Také v historickém znaku Žihle (okr. Plzeň), uděleném městu králem Ferdinandem I. v roce 1559, šlehají z vrchu věže červenožluté plameny, odkazující ke zničení města požárem.

„Ohnivé“ heraldické figury (nejčastěji v podobě plamenů) se oproti erbovním, krajinným či církevním symbolům v obecních znacích neobjevují příliš často. Přesto lze, až na několik výše uvedených výjimek, jejich užití hodnotit jako velmi efektivní. Vzhledem k jednoduchosti výtvarného ztvárnění a přímočarému sepětí s názvem jsou snadno „čitelným“ a pozitivně přijímaným prvkem grafické symboliky obce.