Hmyzí druhy na postupu

V současnosti se někteří zástupci hmyzu nápadně šíří. Z České republiky známe hned několik výrazných příkladů tohoto fenoménu. Někdy může jít o projev přirozené „druhové dynamiky“. Jindy jsou příčinou změny v životním prostředí, často způsobené člověkem. K nim patří zavlékání nových organismů, proměna klimatických poměrů, stavba dopravních koridorů či vznik nových habitatů (prostředí, kde je daný druh schopen přežívat).

Stopující kudlanka

Nedávno prodělala obrovskou expanzi, tedy zvětšení areálu výskytu, kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Do konce minulého století jsme se s ní setkávali pouze v nejteplejších stepních oblastech jižní Moravy. Během posledních šesti let však byla zjištěna na mnoha dalších místech Moravy; nejsevernější nálezy pocházejí až z Opavska. Dnes existují i stabilní populace ve středních a východních Čechách, konkrétně v Polabí. Nové lokality tohoto velkého predátora se často objevují blízko důležitých dopravních koridorů – silnic a železnic. Je proto možné, že kudlanka při svém postupu využila „stopování“: nechala se zřejmě pasivně převézt nějakým dopravním prostředkem.

Podobný způsob šíření se předpokládá u bezkřídlé kobylky Meconema meridionale. Tento teplomilný živočich obývá hlavně Středomoří. V uplynulých několika letech byl ovšem zaznamenán také severněji podél dopravních spojnic, včetně různých míst České republiky.

Letci zdaleka

V naší přírodě nově nalézáme i mnoho blanokřídlých. Většina zástupců tohoto řádu umí velmi dobře létat, a proto se mohou snadno přesunovat na nová území. Kupříkladu žahalka obrovská (Megascolia maculata), největší z evropských blanokřídlých, byla až donedávna známa pouze z jižní Evropy a Maďarska. V roce 2009 se ale objevila u Břeclavi na jižní Moravě, kde od té doby žije malá populace. Rychlejšímu šíření žahalky brání dostupnost její potravy. Larvy totiž cizopasí na larvách nosorožíka kapucínka (Oryctes nasicornis). Aby se tedy mohl druh usadit v severnějších oblastech, musí nejprve najít lokalitu s vhodnou populací tohoto relativně vzácného brouka.

Jiný příběh se pojí s velkou a nápadnou kutilkou Sceliphron curvatum, česky poněkud bizarně pojmenovanou podušťák zakřivený. Původně se vyskytovala na sušších místech předhůří Himálaje a centrální Asie. V Evropě byla prvně zjištěna v jižním Rakousku koncem 70. let minulého století. Začala pak celkem rychle kolonizovat Evropu. Nejdříve obsadila jižní část, později zamířila na sever. Na Slovensku byla nalezena koncem devadesátých let, v Praze roku 2001. Postup druhu máme dobře dokumentovaný, neboť pro stavbu svých hnízd rád využívá lidské příbytky. Hnízda připomínají asi 3 cm velké soudky, jsou slepena z kousků bláta a naplněna paralyzovanými pavouky, jimiž se živí larvy kutilky. Často jsou nalézána na okenních římsách, parapetech, knihovnách či rámech obrazů. Zvídaví amatérští přírodovědci nám často zasílají fotografie se žádostí o identifikaci těchto stavbiček.

Brouci nezůstávají pozadu

Rovněž mezi brouky najdeme řadu takových, kteří podstatně mění své rozšíření. Příkladem je zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta). Až do 60. let minulého století žil i na jižní Moravě. Pak vymizel z rozsáhlé části areálu a na konci 80. let byl u nás považován za vymřelého. Během následujícího desetiletí se však objevují stále nové nálezy a po roce 2000 se zlatohlávek plošně šíří jak na Moravě, tak v Čechách. Dnes sahá jeho areál až na jih Skandinávie a do pobaltských zemí.

Slunéčko východní (Harmonia axyridis) se ze své vlasti ve střední a východní Asii dostalo téměř do celého světa. Výrazně mu pomohl člověk. Toto slunéčko bylo hojně používáno v biologickém boji jako ochrana ovocných sadů před hmyzími škůdci. Celá desetiletí s ním nebyl žádný problém, neboť lokální klimatické podmínky neumožňovaly jeho dlouhodobé přežití. Nicméně z doposud nevysvětlených příčin – snad v důsledku křížení – se druh vymkl kontrole a začal osidlovat oblasti, kde byl nasazen. Nejdříve zaplavil USA, potom Evropu, Jižní Ameriku a Jižní Afriku. V Evropě postupoval od roku 2001 z Holandska a Belgie. Roku 2007 byl zjištěn u nás a v následujících letech se stal suverénně nejhojnějším slunéčkem v ČR.

Co nás čeká v budoucnu?

Je evidentní, že složení české hmyzí fauny se bude měnit. Lze očekávat další expanzi teplomilných druhů z jižní Evropy. Zcela jistě budou pokračovat také invaze nových člověkem zavlečených živočichů. Názorně to ukazují housenice zatím neidentifikované pilatky, které se již tři roky každé jaro doslova pasou na čerstvě vyrašených listech rododendronů v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Důsledky podobných invazí mohou být různé. V lepším případě se přistěhovalec postupně etabluje v novém prostředí bez výraznějších dopadů na původní ekosystémy a společenstva. V horším případě dojde k jejich zásadní přeměně či likvidaci.

Vzhledem k vývoji podnebí ve střední Evropě (i ve světě) bychom mohli spojovat posun areálů jednotlivých druhů s globálními změnami klimatu. Pro tuto souvislost ale zatím neexistují jasné důkazy. Přímý vliv klimatických změn zde nebyl dosud prokázán, přestože je pravděpodobný.