Baví mě zpochybňovat astrologii

Američanka Rebecca Watson, narozená roku 1980, na sebe v posledních letech výrazně upozorňuje skeptickým přístupem ke všemu (ne)vědeckému a snahou rozvíjet kritické myšlení svých čtenářů a posluchačů. Je autorkou populární platformy Skepchick.org nebo podcastové série Skeptikův průvodce vesmírem (The Skeptics’ Guide to the Universe). Letos se zúčastnila mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Academia film Olomouc, kde přednášela v programové sekci Ženy a věda. Právě v Olomouci vznikl náš rozhovor.

Rebecco, pověz nám o svém vztahu k vědě. Jak jste se vy dvě k sobě dostaly?

Šla jsem na to trochu oklikou. Jako malá jsem totiž o vědu zájem nejdřív ztratila, hlavně kvůli učitelům, kteří byli prostě příšerní. A taky proto, že jsem chtěla být kreativcem v reklamce.

Během studií jsem si našla brigádu v krámku s magií a objevila jsem osobnost Jamese Randiho. Je to slavný skeptik, kouzelník, který nabízí milion dolarů každému, kdo dokáže, že paranormální jevy existují. Díky němu jsem se dostala k vědě, ale z druhého konce: začala jsem zkoumat špatnou, podvodnou vědu a vyvracet nesmysly. Baví mě zpochybňovat témata, jako jsou perpetuum mobile nebo astrologie.

Začala jsi o všem pochybovat?

Když ničíte pseudovědu, tak vás samozřejmě začne zajímat i dobrá věda. To hloupé prostě potřebujete nahradit něčím dobrým. Když někomu řeknete, že astrologie je nesmysl, tak je dobré říct mu, že astronomie, skutečná věda o hvězdách, je úžasná, krásná, že každý den dochází k tolika fantastickým objevům, které nám vyprávějí o člověku, o jeho místě ve vesmíru…

Od kdy je kritické myšlení o vědě tvojí hlavní profesí? Kdy ses vzdala představy, že z tebe bude kreativec v reklamce?

Ale já jsem v reklamní agentuře pracovala, dokonce celých deset let! S projektem Skepchick jsem začala v roce 2005, ovšem byla to pro mě bokovka, dělala jsem na něm čistě z lásky. Z webovek, podcastů ani přednášek jsem neměla žádné peníze. Teprve před několika lety jsem nashromáždila dost úspor, abych mohla dát výpověď a soustředit se na věci, kterým se skutečně chci věnovat. Nevynášejí mi miliony (smích), ale naštěstí jsem velmi dobrá v umění žít levně. Jsem šťastná, že si psaním o vědě a skepticismu vydělám na to, co opravdu potřebuji.

Čeho tedy chceš na poli vědy dosáhnout?

Ráda bych lidem ukázala, proč by měli využívat vědecké metody nazírání na svět, a to v každodenním životě. Chci, aby informace nepřijímali pasivně, aby byli skeptičtí, kritičtí a nenechali se obelhat.

Web Skepchick.org je genderově zaměřen. Ženy a věda, to stále není úplně běžné spojení. Co říkáš na názor, že věda je chlapská záležitost? Jak jsi vlastně přišla na Skepchick?

Když jsem si začala se skepticismem, brzy jsem si všimla, že většina lidí, kteří o vědě mluví nebo ji přednáší, jsou muži. Na tom není nic špatného, já je miluju, ale vnímala jsem to tak, že je tu nějaká mezera, že tu něco chybí. Mužský svět nabízí mužský pohled. Pokud z něj vykročíme, máme možnost se posunout, překonat vlastní hranice.

Navíc znám politiky, kteří vyprávějí o ženách a vědě úplné nesmysly. Třeba že znásilněné ženy nemohou otěhotnět – to doopravdy řekl jeden americký politik. Perfektní příležitost pro skeptika, aby vystoupil, dokázal, že jde o nesmysl, a zároveň pomohl chránit lidská práva. I proto je Skepchick.org genderově orientovaný.

Před třemi lety vyšel v časopise Science článek o bakteriích z kalifornského jezera Mono Lake. Badatelé v něm tvrdili, že na rozdíl od všech ostatních organismů nepotřebují tyto bakterie fosfor a místo něj využívají arsen. Článek byl přitom plný ostudných faktických chyb! Jak je možné, že vědci otiskli takovou hloupost?

Jak říkával James Randi: že jste chytří ještě neznamená, že se nenecháte oblafnout. Věda se nedá úplně uchránit od podvodů. Vědci a priori nepočítají s tím, že je někdo napálí. Randi byl skeptik, zaměřil se na odhalování podvodů a triků, a jako kouzelník je často dokázal odhalit snáze než vědci. Zkoušel to třeba s homeopatiky nebo s jasnovidectvím.

V Americe se mu například povedlo převézt neurovědce, kteří studovali jasnovidectví. Naučil dva chlapce vše, co věděl o kouzelnictví, a poslal je do laboratoří. Řekl jim: „Zkuste vědce přelstít, ale když se vás zeptají, jestli podvádíte, přiznejte se.“ Chlapci šli do laboratoří, předstírali, že jsou jasnovidci, dělali testy a podváděli při každém úkolu. Používali jednoduché kouzelnické triky. Přesto se jich nikdy, za celou dobu testování, nikdo nezeptal: „Lžete? Podvádíte nás?“

Studie trvala rok a odborníci byli z dětí úplně vedle. Byli přesvědčeni, že mají před sebou skutečné jasnovidce. Jak je to možné? Neuvažovali skepticky – nepřijali představu, že by si z nich mohl někdo střílet, že by je malí kluci mohli napálit.

Když přemýšlím o tvé práci a o tvých cílech, musím se zeptat: co je pro tebe největší nesmysl nebo podvod, který tě nejvíc zaměstnává?

Většinu svého času trávím asi s tématem očkování, s podvody, jež se k němu váží. I když zřejmě bych to neměla nazývat podvody – lidé, kteří například říkají, že očkování způsobuje autismus, tomu mnohdy věří a ohlupují sami sebe. Někteří z nich však udělají cokoliv pro vlastní prospěch. Třeba spisovatel a moderátor Kevin Trudeau mě doslova děsí. Píše knihy jako Léky, které nechtějí, abyste znali, tvrdí, že rakovinu můžete vyléčit změnou stravy a další příšerné věci. On patří k těm, kdo podle mého názoru moc dobře vědí, že píší nesmysly. Ale vydělává miliony a o to mu jde.

Očkování je tedy tvé stěžejní téma? Slyšela jsem, že jsi píchala vakcínu i Batmanovi.

Kvůli propagaci očkování jsme s týmem jeli na DragonCon. Na tuhle akci přijíždí 60 000 nadšenců do moderních technologií, aby tam nosili kostýmy a besedovali o StarTreku nebo superhrdinech. Zdarma jsme vakcinovali všechny ty kostýmované hrdiny proti černému kašli. Této nemoci se lidstvo může zbavit, je ale nutné nechávat se přeočkovat každých pět let od dvaceti do čtyřiceti let věku, což se bohužel běžně neví.

Nedávno ses určitě dost věnovala konci světa. Bylo vtipné a zároveň smutné pozorovat hysterii, s jakou lidé nakupovali v supermarketech jídlo, vodu, a dokonce zbraně…

I rozumní lidé, kteří nejsou skeptiky, poznají nesmysl a vysmějí se mu. Je docela legrační věřit, že Mayové předpověděli konec světa na rok 2012. Ale někdy i rozumný člověk dovolí strachu a paranoii, aby jej ochromily. Prostě se nechá strhnout. Kvůli tomu mayskému nesmyslu páchali lidé sebevraždy, byli jsme svědky toho, jak utráceli své životní úspory za varovné billboardy nebo jiné absurdní věci.

Je myslím zapotřebí vysvětlovat, že i věci, které většině lidí připadají směšné, vždycky někoho zasáhnou a udělají z něj oběť. Proto nechceme jen říkat, že astrologie je hloupost nebo že jasnovidectví je podvod. Musíme dát lidem nástroje, které potřebují, aby začali racionálně uvažovat a dokázali sami oddělit fakta od fikce. Víte, jak se to říká: dejte člověku rybu a vydrží mu den, naučte ho rybařit a bude moci jíst ryby celý život.

Když se nakonec vrátím k tvojí první odpovědi: svěřila ses, že jako holka jsi ztratila zájem o vědu a našla ho až díky kritickému myšlení. Co bys tedy doporučila mladým lidem?

Často si říkám, jak naučit kriticky myslet někoho, kdo se nepovažuje za skeptika, hlavně děti a mládež. Začali jsme dělat verzi Skepchick.org pro teenagery – většina přispěvatelek jsou dívky, které píší svým vrstevníkům. Je to lepší, než kdyby se na ně obraceli dospělí.

Naším nejnovějším projektem je School of Doubt.com. Učitelé tady píší pro jiné učitele od mateřských škol výše. Máme tu například učitele hudební výchovy, který rozebírá, jak přemýšlet o hře na kytaru. Protože to je podstatné: nemyslím si, že by věda, respektive vědecký způsob uvažování, měly být omezeny řekněme na jednu výukovou hodinu týdně. Měly by být zahrnuty ve všem, co děti dělají.

Důležité je zkrátka o věcech, které vidíme třeba ve filmech nebo ve videohrách, přemýšlet a mluvit kriticky, nepřijímat všechno automaticky. Lidé od nás neodcházejí jen s novými vědomostmi, ale s novým způsobem nahlížení na svět.