Lesní stín v bezlesém Polabí

Ne, že by do Polabí severský ledovec přímo zasahoval, ale jeho blízkost s místními teplotami pořádně zatočila. Ještě do nedávna z toho všeho vědci celkem logicky usuzovali, že pro úplný rozvoj lesa po definitivním ústupu ledovce nemohl být čas, jelikož člověk krajinu zkultivoval příliš rychle. Pro hustěji zalidněnou oblast západního Polabí to navíc potvrdil přední český přírodovědec Vojen Ložek pomocí studia fosilních plžů již před několika desetiletími. Určité nejistoty však panovaly o tom, co se dělo na východě. Nejde pouze o otázku, kterou se zaobírá pár akademiků. Kromě toho, že paměť krajiny, v níž se denně pohybujeme, je zajímavá sama o sobě, je důležité zmínit, že případná existence rozmanitých lesních společenstev mohla fungovat jako biogeografické pojítko mezi karpatskými a západními druhy.

Foto: Známý český přírodovědec Vojen Ložek. Foto: Libor Fojtík, HN. 

Protože je vědec člověk zvídavý, přišla Eva Břízová z České Geologické Služby a Lucie Juřičková z Katedry zoologie PřF UK se studií, která se výše zmíněné nejasnosti snaží rozptýlit. Ve velmi ojedinělých podmínkách nivy potoka Dubanka ve východním Polabí se jim podařilo nalézt jak fosilizovaný pyl, tak schránky plžů. Podobných míst bylo zatím celosvětově objeveno jak šafránu.

Význam takového nálezu tkví především v tom, že se jedná o archivy informací, které jsou na sobě absolutně nezávislé, ale při správné analýze mohou odpovědět na podobné otázky. A hypotéza, kterou potvrdí dva zdroje, je samozřejmě cennější, než ta doložená pouze jedním. Ve vertikálním profilu nivy, tak mohlo být pomocí pylové analýzy zkoumáno složení a postupná změna vegetace v poledové době. Znalost životních podmínek nalezených plžů (resp. jejich schránek) posloužila podobně. 

Když se potom dají všechny výsledky dohromady, mohl by se vývoj vegetace po ústupu ledovce interpretovat takto: dominance mokřadů na začátku doby meziledové následovaná rozmachem olšin a vrb; rozvoj lužního lesa (cca 7,7 – 5 tisíc let před současností); další rozvoj lesních stanovišť (cca 5 – 2,5 tisíce let před současností); a následné otvírání krajiny (cca posledních 2,5 tisíce let). Doba bronzová a železná, coby věk rapidního nárůstu obyvatelstva, tak spadají do období, kdy východnímu Polabí v žádném případě nedominovala otevřená krajina, jak je tomu dnes. Přesnou odpověď na otázku v titulu tak asi nikdy znát nebudeme, jisté ale je, že obyvatelé východního Polabí se v lese před sluníčkem mohli schovávat o několik tisíc let déle než jejich sousedé na západě.

Foto: Ve východním Polabí nenajdete tolik lesního porostu, jako tomu je v jiných oblastech České republiky.