HIV a AIDS v subsaharské Africe: špatné i lepší zprávy

Tento virus způsobuje nechvalně známou nemoc AIDS, která se projevuje v první řadě selháním imunity.

Smutné prvenství

Přestože v subsaharské Africe žije pouze 12,6 % celosvětové populace, na počtu lidí infikovaných HIV se region podílí zhruba 69 procenty. V jeho jižní části je pak rozsah epidemie opravdu extrémní.

Podívejme se, kolik procent obyvatel ve věku 15–49 let je v jednotlivých zemích nakaženo virem HIV. V roce 2013 je tento podíl nejvyšší ve Svazijsku (26 %), Botswaně (23,4 %) a Lesothu (23,2 %). Relativně nově má velké problémy Jihoafrická republika (15,9 %, přičemž v roce 1995 to bylo jen necelých 5 %). Naopak výrazné zlepšení nastalo v Zimbabwe, kde se podíl nakažených snížil od roku 1995 z 25 % o téměř 10 procentních bodů. Pro srovnání: ve vyspělých státech světa je infikováno od 0,1 do 0,5 % populace v této věkové kategorii.

Příčiny subsaharské tragédie

Proč je zrovna v subsaharské Africe situace tak špatná? Jedna odpověď se nabízí – region je velmi chudý, nemůže mít tedy kvalitní zdravotní péči. Pojďme si však uvést několik konkrétních důvodů. Začněme sociálními a náboženskými příčinami. Náboženství, ať už původní africká, nebo velká světová, mají na místní obyvatelstvo obrovský vliv. Antikoncepce je pro ně nezřídka tabu, proto velice málo lidí používá ochranné sexuální prostředky. Kromě náboženství zde působí také lokální tradice, nedůvěra v tyto prostředky a nakonec i jejich prostá nedostupnost. Rychlé šíření viru v populaci je pak jediným možným důsledkem.

Dalším faktorem je politika. Na vysokých postech jsou mnohdy lidé bez kvalifikace a dostatečných znalostí, kteří hrozbu HIV/AIDS zlehčují. Za příklad může sloužit vyjádření vlády Jihoafrické republiky z roku 2006, kdy svým občanům jako lék proti AIDS doporučila jíst hodně česneku, citrónu a červené řepy. Zásadní komplikaci představuje vysoká míra korupce – když už vláda problém uzná, peníze na boj s infekcí se často „ztratí“.

Důležitou roli hraje rovněž nízká úroveň vzdělání. Mizivá část obyvatel, která má lékařskou kvalifikaci, většinou odchází za lepšími podmínkami do zahraničí. Kvůli tomu jsou pak země subsaharské Afriky velkou měrou odkázané na pomoc vyspělých států. Nejvíce zdravotnického personálu v oblasti pochází z Austrálie, Kanady a USA.

V neposlední řadě musíme zmínit hrozivou neinformovanost místních lidí. Například podle zprávy organizace UNICEF z roku 2001 o AIDS nikdy neslyšelo až 74 % somálských dívek ve věku 15–24 let. Pouze 1 % z nich ví, jak se nákaze vyhnout.

Epidemie zasahující celou společnost

Přímými demografickými důsledky epidemie HIV/AIDS jsou vysoká úmrtnost, vysoká kojenecká úmrtnost a snižování střední délky života při narození (jde o vypočítanou průměrnou délku života právě narozeného člověka, za předpokladu zachování úmrtnostních poměrů stejných jako v roce, kdy se narodil). Pro rok 2005 byla ve státech subsaharské Afriky odhadována průměrná střední délka života na 45 let. Bez výskytu HIV by to však mohlo být až o 14 let více! Nejhůře postiženy jsou v tomto ohledu Botswana, Namibie a Jihoafrická republika.

Hrozivá demografická situace vyvolává nejrůznější socioekonomické problémy. Vinou zvýšeného stresu ve společnosti se například častěji vyskytuje domácí násilí. Děti nechodí do školy, protože musí pomáhat živit rodinu. Postižen je i ekonomický růst celého státu. V některých zemích způsobuje AIDS až 1,5% snížení ročního HDP.

Lepší časy na obzoru?

Během roku 2011 přibylo v subsaharské Africe zhruba 1,8 milionu lidí nově nakažených virem HIV. Na první pohled se jedná o extrémní číslo. Dobrá zpráva však je, že ve srovnání s rokem 2004 je to o 600 000 méně.

Co se změnilo a proč právě teď klesá množství nově nakažených? Daří se předcházet přenosu viru z matky na dítě. Jen mezi lety 2009 a 2011 se snížil počet infikovaných dětí v průměru o 24 %, v některých státech (Burundi, Keňa či Namibie) dokonce o 40–59 %. Pozitivní vliv má také lepší dostupnost testů na HIV i léčby, tedy antiretrovirálních léků. Roku 2011 uvedlo 42 % žen v Lesothu, že byly testovány na HIV, zatímco roku 2004 to bylo pouze 6 %.

V poslední době se navíc začínají angažovat samotné africké státy, takže řešení situace už nezávisí pouze na pomoci zvenčí. V oblasti stále dominuje financování ze zahraničních zdrojů. Najdeme tu ovšem země, jako jsou třeba Jihoafrická republika nebo Botswana, které boj s HIV/AIDS financují z více než 75 % z vlastních prostředků.

Problém HIV/AIDS v subsaharské Africe není jen problémem tohoto regionu. Zlepšením situace a pomocí v dotčených zemích se zabývá i řada mezinárodních institucí a organizací v čele s OSN. Prvořadými a trvalými úkoly jsou jednak rozvoj preventivních opatření, jednak zpřístupnění léčby a zdravotní péče. K hodnocení dosažených výsledků a zároveň ke stanovení nových strategií a cílů slouží každoročně také Světový den AIDS (1. prosinec), vyhlášený v roce 1988 právě OSN. Zprávy z posledních let, vydávané při této příležitosti, naznačují zpomalení nárůstu nakažených a pokles šíření viru HIV. Přejme si, aby tento trend pokračoval i nadále.

Horní foto: Zdroj Wikimedia Commons, autor Jonrawlinson, licence Creative Commons Attribution 2.0 Generic.