Zázvor byla láska na první pohled

Mnoho absolventů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy odjíždí po promoci do světa na zkušenou. Snad nejdále se vydala botanička Jana Leong-Škorničková. Už osmý rok žije v Singapuru a pracuje v místní botanické zahradě.

Co vás zavedlo tak daleko od domova?

Stručně řečeno, láska a zázvory.

Můžete být konkrétnější?

V roce 2006 jsem se vdala za Singapurce. Seznámili jsme se na autobusové zastávce v Indonésii. Při několikahodinovém čekání na další spoj jsme si tak dobře popovídali, až jsme si nakonec vyměnili mailové adresy a potom si čile dopisovali. Občas jsem za přítelem přijela do Singapuru. Po pěti letech vztahu na dálku jsem se přestěhovala natrvalo a o rok později jsme se vzali.

Dočetl jsem se, že jste vyvdala dvě děti…

Ano. Když jsme se poznali, tak jim bylo sedm a deset let. Teď už jsou téměř dospělé. S manželem máme společně ještě čtyřletou dceru. Říkám, že jsem evoluční zkratkou poznala, jaké je být matkou, a dospěla pak ke třetímu dítěti.

Singapur je v Evropě známý jako město mnoha zákazů a případně i tělesných trestů. Nevadí vám takové striktní prostředí?

Pokud jde o zákazy, je to trochu mediální bublina. Například se uvádí, že se zde nesmí prodávat žvýkačky. Ve skutečnosti je pouze zapovězené odhazovat je rozžvýkané na chodník; také se tu nesmí plivat na zem. Osobně mě to nijak neomezuje, protože žvýkačky neházím na zem ani při návštěvě Česka. Zrovna tak oceňuji zákaz plivání, protože v celé jihovýchodní Asii je běžné žvýkání betelového listí, takže krvavě červené plivance pak „zdobí“ ulice i chodníky.

Čmárání graffiti na zdi domů se v Singapuru postihuje několika ranami rákoskou. Každý si může zjistit, jaké tresty a za co hrozí, takže je na něm, jestli chce riskovat výprask. Místní proto docela pobavilo, když před několika lety syn amerického diplomata postříkal sprejem několik aut a pak se strašně divil, že dostane rákoskou stejně jako kdokoliv jiný. Mnohaleté tresty vězení se dávají za jakoukoliv činnost spojenou s drogami. Jako matka to velmi oceňuji, protože díky velmi přísným postihům je město bezpečné a nebojím se pouštět děti samotné na kroužky nebo za kamarády.

Specializujete se na výzkum zázvoru. Čím vás tyto rostliny zaujaly?

Poprvé jsem zázvory viděla jako desetiletá při návštěvě skleníku v botanické zahradě. Zaujaly mě zejména jejich nádherné listy a vznikla z toho láska na první pohled. Mezi zázvory zdaleka nepatří jen rostliny, které většina lidí zná jako koření – zázvor, kurkuma nebo kardamom. Mnoho dalších druhů má léčivé účinky, případně se používá jako zdroj barviv a různých aromatických látek. Jde také o významné okrasné rostliny. Čím víc jsem o zázvorech věděla, tím víc jsem je chtěla studovat.

Disertační práci jste napsala o kurkumě. Jak jste k tomuto tématu přišla?

Po promoci jsem odjela jako doktorandka do Indie, abych mohla zázvor zkoumat v jeho přirozeném prostředí. Můj indický školitel mi ale řekl, abych se zaměřila na rod kurkuma. Měl totiž velké obavy pouštět mě samotnou do džungle. Kurkuma na rozdíl od zázvoru roste poblíž vesnic, takže tam bylo podle něj bezpečněji. Během té doby jsem ale nakonec stejně procestovala Indii i další země v jihovýchodní Asii křížem krážem. A zázvory tu zkoumám dodnes.

Jak probíhají vaše výpravy?

Obvykle jezdím zhruba na měsíc do Vietnamu, Laosu nebo Kambodže. Spím v místních hotelích, někdy i v chýších obyvatel. Noclehy jsou levné, stejně jako letenka, nejvíce peněz spolyká nájem auta pro každodenní jízdy na předem vytipované lokality. V terénu strávím čtyři až pět dní a sbírám vzorky všech rostlin, nejen zázvorů. Každý druh, který kvete nebo plodí, se sbírá jako herbářová položka. U některých skupin se navíc seberou květy do lahvičky s lihem. Celá rostlina včetně detailů se také vyfotografuje na černé podložce s měřítkem. Podle GPS zaznamenám polohu a nadmořskou výšku, udělám poznámky o typu vegetace a pokračuji džunglí dál. V Singapuru pak odebrané květy zázvoru podrobně popíšu, případně určím, zda nejde o nový druh. Odhadujeme, že zázvoru existuje asi 1 500 druhů. Kvetou v různých měsících, proto jezdím na stejná místa několikrát, abych mohla zdokumentovat co nejvíce druhů.

Kolik druhů zázvoru jste objevila?

Celkem jsem publikovala články popisující 12 nových druhů, jeden nový rod a přeřazení čtyř druhů do jiného rodu. V tisku jsou teď články o dalších šesti nových druzích. Víc než dvacet jich na popsání ještě čeká. Taxonomické publikace ovšem nepojednávají jen o nových druzích nebo o přeřazování druhů mezi rody. Řeší také identitu druhů popsaných v minulosti, správnou aplikaci jmen, příbuznost k ostatním druhům, rozšíření a další aspekty.

Všechny vámi objevené rostliny mají za druhovým jménem vaše příjmení?

Ano. Podle pravidel má každý, kdo rostlinu popsal nebo ji přeřadil do jiného rodu, právo připojit k jejímu latinskému názvu svoje příjmení, popřípadě jeho mezinárodně uznanou zkratku. Moje příjmení je dlouhé, takže se zkracuje na Škorničk.

Když v terénu seberete jiné rostliny než zázvory, co s nimi děláte?

Vylisuji je, usuším a přidám informace o místě nálezu a barevnou fotografii květu. Jednotlivé položky pak posílám do herbářů univerzit nebo botanických zahrad na celém světě. Po čase mi specialisté na určitou rostlinnou skupinu zašlou název druhu. Výměnou těchto informací se vytváří přehled o výskytu rostlin. Herbáře se postupně digitalizují a jsou přístupné on-line, takže poznání se šíří mnohem rychleji než dříve.

Hraje při mapování a určování rostlin velkou roli čas?

Doslova s ním závodíme, protože přírodní porosty rychle mizí. Někdy přijedu po roce na stejné místo a tam, kde kvetly zázvory, vede silnice nebo stojí továrna. Porosty devastuje také poptávka po vzácných dřevinách a léčivých rostlinách. Dokonce i v přísně chráněných rezervacích občas najdu mýtinu. Dokud nezmění místní vlády svůj přístup k ochraně přírody a neomezí korupci, pracujeme stále s vědomím, že času je málo.

V Singapuru žijete osm let. Co jste se za tu dobu od místních naučila?

Rozšířila jsem si spektrum organismů, které lze sníst. Hmyz upravený na všechny možné způsoby už jím běžně – kromě deseticentimetrových švábů, na které jsem si zatím nezvykla. Na talíři jsem měla i veverky, mrňavé ptáčky nebo opičí maso. Moji vietnamští kolegové se někdy uculují, když jim na výpravě v džungli říkám, že bych nikdy nesnědla psí maso. Pravděpodobně mi ho už párkrát objednali…

Co jste naopak vy naučila místní lidi?

Když jezdíme po regionu jihovýchodní Asie, učíme tamní studenty i vědce taxonomii a nomenklaturu, základy správného sběru a základy dokumentace rostlinného materiálu.

Singapur je jedna z nejvyspělejších zemí na světě. Jaké jsou tam podmínky pro vědecký výzkum?

Podporují se především technické vědy – nanotechnologie, teorie programování, vývoj počítačů a podobně. Botanika je tady okrajový obor. Není sice problém sehnat finance na výpravy do okolních východoasijských zemí, ale na základní výzkum s využitím molekulárních postupů nebo na konzervační biologii je velkých grantových peněz minimum.

Uvažujete někdy o návratu do České republiky?

Do Čech jezdím na dovolenou jednou za rok či za dva roky. O trvalém návratu momentálně neuvažuji. Jako specialistka na taxonomii zázvoru bych ve střední Evropě neměla mnoho pracovních možností. V Asii je asi desetkrát větší rozmanitost flóry a ještě zdaleka není podrobně zmapována. Proto chci jezdit na expedice, dokud to budu fyzicky zvládat. Nás botaniky navíc tlačí čas, protože jak jsem zmínila, přírodní porosty ubývají a vlády jednotlivých zemí stále více omezují vývoz rostlinných vzorků. Další důvody, proč zůstat v Singapuru, jsou anglicky mluvící rodina nebo fakt, že kdybych opustila místo ve zdejší botanické zahradě, brzy by ho obsadil někdo jiný. Snad někdy později, až přestanu jezdit na výzkumné výpravy a vybuduji si v Singapuru určité postavení, dostanu možnost odcestovat na několikaměsíční přednáškový pobyt do zahraničí.

Ale musím upřesnit, že můj výzkum zázvorů probíhá společně s českými odborníky, konkrétně z katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a z Národního muzea v Praze. K nám do Singapuru jezdí z Česka také studenti sbírat materiál pro diplomky. Chodí se mnou do terénu, aby si kytky sami nakoukali a očichali, protože bez přímého kontaktu se taxonomie dělat nedá.