Za pastevci do hor Lesotha

Odpověď je Království Lesotho, v překladu „země lidí hovořících jazykem sesotho“, kterému se ne nadarmo přezdívá „království v nebi“. Něco přes dva miliony obyvatel zde žije na území o velikosti Moravy a Slezska dohromady. Ale na rozdíl od těchto dvou historických českých zemí tu valnou část populace najdete v nadmořských výškách okolo 2 000 metrů nad mořem.

Lesotho je opravdu hornaté, jak dokládá i skutečnost, že se může pochlubit titulem země s nejvýše položeným nejnižším bodem na svém území. Ten se nachází na soutoku řek Orange a Makhaleng ve výšce přesně 1 400 m n. m. Současně se jedná o jediný nezávislý stát, jehož celé území leží ve výšce nad 1 000 m n. m.

Lesotho je také velkou enklávou, tedy státem, který je kompletně obklopen územím jiného státu – v tomto případě Jihoafrické republiky. Jediné dvě další země sdílející tento osud jsou San Marino a Vatikán.

V mnoha ohledech představuje Lesotho unikátní zemi, jež ve svých deštěm zmáčených horách skrývá pohnuté osudy národa Basotho. Jde o národ s třetím nejvyšším výskytem HIV/AIDS na světě a zároveň silně ohrožený nedostatkem potravin.

Místní farmáři postrádají znalosti šetrného nakládání s půdou, což v kombinaci s odlesňováním vede k velké degradaci krajiny. Silné deště navíc střídají zhoršující se období sucha a Lesotho patří mezi státy nejvíce ohrožené globální klimatickou změnou.

Ani politická situace není úplně ideální. Před rokem 2014 vládla v zemi relativní svoboda, ale po nezdařeném pokusu o puč se přístup k lidským právům a svobodě postupně zhoršuje.

Naděje na zlepšení však rozhodně existuje. I když je Lesotho na globální scéně spíše přehlíženo, pracují zde mezinárodní organizace, agentury OSN nebo britské rozvojové organizace na rozšíření přístupu ke vzdělání, potlačení epidemie HIV/AIDS a zajištění dostatku potravin i důstojného živobytí pro všechny skupiny obyvatel.

Vysoko v horách, odloučeni od civilizace, žijí v Lesothu pastevci. Jsou to skoro výhradně chlapci nebo mladí muži, kteří se musí vypořádat s náročným terénem, krutými zimami, a hlavně nekonečnou samotou. Chlapci odcházejí do hor pást dobytek již v pěti letech a své rodiny nevidí několik dlouhých měsíců. Během nich jim často dělají společnost jenom zvířata ze svěřeného stáda.

Brzký odchod z domova také znamená, že se mladým pastevcům nedostává ani základního vzdělání. Jejich práce bývá často jediným příjmem domácnosti a vydělané peníze jdou na vzdělání jejich sester. Jedině tak mají dívky alespoň malou šanci získat v budoucnu zaměstnání. Samotní pastevci obětují své mládí a vzdělání na vysokohorských pláních. V pozdějším věku už pak často neseženou jinou práci.

Ovce, kozy a případně krávy jsou nejčastějšími druhy zvířat, které se v Lesothu chovají. Stáda ale většinou patří velkofarmářům, pro něž pastevci pracují. Nevelkou výplatu mnohdy dostávají právě v podobě dobytka. Za roční práci si mohou vysloužit 12 ovcí nebo jednu krávu.

Tradičním pomocníkem v boji s chladným počasím jsou deky pojmenované podle obyvatel Lesotha „Basotho blankets“. Historie těchto teplých vlněných dek sahá do poloviny 19. století, kdy je začal nosit první lesothský král Moshoeshoe I. Často bývají jednobarevné, ale mohou být také zdobeny pestrobarevnými motivy. Těm dominují kukuřičné klasy, jelikož kukuřice je hlavní součástí místního jídelníčku a symbolizuje plodnost a bohatství.

Ačkoliv je Lesotho během období dešťů bičováno silnými lijáky, mnoho srážkové oblačnosti zastaví hradba hor na hranici s Jihoafrickou republikou. Oblíbenou kratochvílí místních pastevců je potom pozorovat bouřkové oblaky nad sousední zemí a užívat si přitom slunného počasí na náhorních plošinách, kde pasou svá stáda.

Populární přístupovou cestou do Lesotha je průsmyk Sani Pass. Extrémně nebezpečná prašná silnice se zde klikatí do výšky 2 876 m n. m. a na devíti kilometrech nastoupá 1 332 výškových metrů. Při jakkoliv zhoršeném počasí se cesta stává prakticky nesjízdnou. I za dobrých podmínek však po ní smějí jezdit pouze vozidla s náhonem na všechna čtyři kola. Také díky tomu jde o oblíbené místo pro testování nových vozů a natáčení automobilových reklam. Blízko průsmyku se nachází nejvyšší hora Lesotha Thabana Ntlenyana, v překladu Malá pěkná hora.

Vážnost problémů spojených s HIV/AIDS si člověk naléhavě uvědomí při pohledu na statistiky o počtech sirotků. V Lesothu osiřela vinou této nemoci více než polovina z celkového počtu 200 000 dětí, které žijí bez rodičů. Mnoho sirotků končí jako pastevci na horských pláních. Ačkoliv je tato práce povolena lesothskými zákony, mezinárodní úmluvy ji klasifikují jako velmi nebezpečnou, a proto by neměla být vykonávána dětmi. Sirotci se navíc často stávají oběťmi vykořisťování ze strany zaměstnavatelů.

Přestože valná většina obyvatel pracuje v zemědělství, přírodní podmínky Lesotha nejsou pro pěstování plodin zrovna nejvhodnější. Dostatek potravin si dokáže vypěstovat pouze malá část populace. Ani průmyslová výroba není v Lesothu na vysoké úrovni. Kromě textilií a diamantů se ze země vyváží pouze elektřina z vodních elektráren, pro které jsou přírodní podmínky naopak ideální.

Společnost národa Basotho je silně patriarchální, hlavní roli v ní tedy hrají muži. Kvůli velkému množství pastevců, kteří nechodí do školy a platí vzdělání svých sester, je však v Lesothu vyšší gramotnost mezi ženami. V posledních letech proto vláda realizuje v horách různé vzdělávací projekty, jež mladým pastevcům částečně nahrazují školu a také jim umožňují trávit čas s vrstevníky. Kromě matematiky, angličtiny a jazyku sesotho se chlapci učí zacházet s moderními technologiemi a dozvědí se i o rizicích HIV/AIDS.

Jelikož pastevci tráví většinu času v horách o samotě, je pro ně každá návštěva vítaným rozruchem, který nabourá běžnou rutinu. Na příchozího cestovatele se tak může zajít podívat hned několik místních. Od návštěvníků toho moc nechtějí – místo peněz si vystačí s tichým pozorováním lidí z jiného světa. I když darovanými kalhotami nebo pohorkami by asi nepohrdli.