Na sever za parazity mořských ryb

Ministerstvo zdravotnictví varovalo v srpnu 2016 před lososím masem obsahujícím parazity. Shodou okolností se zpráva objevila v médiích jen několik dní poté, co se z norského ostrova Averøya vrátila skupina studentů naší katedry parazitologie. Během týdenního terénního kurzu tam zkoumali cizopasníky mořských ryb.

„Naším úkolem bylo pitvat ryby, které jsme sami lovili, a hledat v nich parazity. Ty jsme se pak učili určovat, abychom poznali druhy, jež mohou představovat riziko pro ryby či pro člověka,“ shrnul průběh kurzu Miroslav Homola, student navazujícího magisterského oboru parazitologie na Přírodovědecké fakultě UK.

Terénní cvičení dávají účastníkům možnost seznámit se s cizopasníky v jejich přirozeném prostředí, a tvoří tak důležitou součást výuky.

V minulých letech proběhly například letní školy v deltě Dunaje, zaměřené na veterinární parazitologii. Dlouhou tradici mají i dvakrát ročně pořádané výjezdy do jižních Čech: červnový kurz se zabývá parazity hospodářských a volně žijících zvířat, podzimní cvičení se specializuje na cizopasníky ekonomicky významných sladkovodních ryb.

Do Norska vyrazila osmičlenná skupina mladých parazitologů doplněná o jednoho studenta zoologie, specialistu na ryby. „Chtěla jsem se podívat do terénu a seznámit se s cizopasníky, které v České republice nemůžu vidět. Účasti rozhodně nelituji,“ říká doktorská studentka Nikola Polanská. Ta už dřív absolvovala i parazitologický kurz v deltě Dunaje.

Foto: Ladislav Bušta.

Materiál pro parazitologickou pitvu získávali studenti jak lovem ze břehu, tak chytáním ze člunů na otevřeném moři. Ihned po vytažení z vody bylo usmrcené rybě nutné odebrat krev, obvykle přímo ze srdce. To byl i při mírných vlnách velice nesnadný úkol. Po získání krevních vzorků následoval odběr korýšů cizopasících na kůži, jejichž další zpracování probíhalo na souši v laboratoři.

Foto: Ladislav Bušta.

Mezi nalezenými cizopasníky nechyběli ani žábrohlísti. Zde vidíte dva hnědobílé jedince rodu Diclidophora, přichycené mezi růžovými žaberními lupínky. Jde o červy náležející mezi ploštěnce, jsou to tedy blízcí příbuzní tasemnic a motolic. Podobné druhy žábrohlístů, které parazitují na kůži lososů žijících v řekách, působí ve Skandinávii hospodářské škody až několik desítek milionů eur ročně.

Foto: Tomáš Macháček.

K nejčastěji nacházeným parazitům mořských ryb patřili, pro někoho možná překvapivě, korýši cizopasící na jejich pokožce. Někdy se jim říká „mořské vši“ – nejde však o vši, ale o buchanky přizpůsobené parazitickému životu. Rybám působí drobná kožní poranění, jež se mohou zanítit a být vstupní branou pro další infekce. Ve větších počtech tak pro napadené ryby představují zdravotní riziko.

Foto: Tomáš Macháček.

Rybářsko-parazitologický program zpestřila exkurze na farmu zabývající se chovem platýsů obecných (takzvaných halibutů). Ti se nejprve necelé dva roky odchovávají na souši v kádích, kde působí vážné problémy drobní parazitičtí nálevníci brousilky. Odrostlí půlkilogramoví halibuti jsou přesunuti do obrovských mořských klecí. Zde rostou dalších asi dva a půl roku, než dosáhnou konzumní váhy pěti kilogramů.

Foto: Tomáš Macháček.

Korýši Lernaeocera branchialis jsou jedni z nejpodivnějších parazitů mořských ryb. Až tři centimetry velké samičky najdeme v žaberní dutině tresek obecných. Přední částí těla jsou zanořeny do blízkosti srdce nebo velkých cév hostitelské ryby a živí se její krví. Sytě rudý ztluštělý zbytek těla má tvar písmene „S“, vyčnívá ven a na jeho konci se nacházejí světle zbarvené vaječné vaky.

Foto: Tomáš Macháček.

Někteří paraziti mohou vyvolat zdravotní potíže v podobě alergické reakce i po tepelné úpravě masa. Ryby, které prošly parazitologickým vyšetřením kulinářsky zpracovatelných částí (maso, tresčí játra) s čistým štítem, ale posloužily účastníkům kurzu jako oběd či večeře. Nejčastěji byly na jídelníčku tresky, makrely a drobní smačci, objevil se však na něm třeba i žralok máčka nebo rejnok.

Foto: Tomáš Macháček.

Během terénního kurzu čekal na studenty také neparazitologický program. Zahrnoval především krátké výlety do okolí základny na ostrově Averøya. Při těchto exkurzích se účastníci seznámili hlavně se skandinávskou pobřežní vegetací. Prozkoumali však třeba i pozůstatky Atlantického valu – vojenské obranné linie vybudované Němci za druhé světové války proti invazi spojeneckých jednotek.

Foto: Tomáš Macháček.

Tasemnice jsou významní paraziti člověka i domácích a hospodářských zvířat. Často je však najdeme také ve střevech ryb či paryb. Tasemnice cizopasící u těchto skupin obratlovců dokonce vykazují mnohem větší rozmanitost ve vzhledu než například zástupci savčích druhů. Studenti se o tom mohli přesvědčit při pozorování hned dvou druhů tasemnic objevených ve střevě uloveného rejnoka.

Foto: Tomáš Macháček.

Cesta domů byla dlouhá skoro 2 000 kilometrů. Naštěstí na ní nechyběly impozantní výhledy do severské krajiny, výrazně ovlivněné činností ledovců. Dechberoucí bylo třeba panorama Trollí stezky, kterou tvoří jedenáct serpentin s celkovým převýšením asi 700 metrů. Pro řidiče terénního auta, plně naloženého lidmi a laboratorním vybavením, představovalo velkou výzvu i 10% stoupání tohoto silničního úseku.

Foto: Tomáš Macháček.