Jak a proč stárne Čína?

Stárnutím populace se rozumí úbytek dětí (skupina vymezovaná obvykle věkem do 14 let), a naopak rostoucí podíl seniorů (standardně definovaných věkem 65 a více let). Obecně tedy jde o narůstající počet starších osob, způsobený většinou neustále se zlepšujícími životními podmínkami a poklesem úmrtnosti. To se projevuje růstem hodnot ukazatele, který je nazýván naděje dožití nebo také střední délka života. Naděje dožití při narození je průměrný počet let života, jenž má právě narozená osoba teoreticky před sebou.

Dožít se vyššího věku je pro člověka pochopitelně pozitivní. Proces stárnutí populace však způsobuje také značné komplikace – ať už v Číně, nebo v jiných zemích světa. Růst podílu starších osob způsobuje větší zatížení státního důchodového systému a větší využívání zdravotnických služeb. Z obojího vyplývá vyšší tlak na vládní výdaje.

Co nastartovalo nebo významně urychlilo stárnutí čínské populace? Již v roce 1979 byla v Čínské lidové republice zavedena takzvaná „politika jednoho dítěte“. Tento soubor vládních nařízení a opatření měl za cíl omezit růst populace. Politika je často charakterizována modelem „4-2-1“, což znamená, že každá následující generace by měla teoreticky být početně poloviční oproti generaci předchozí.

Obecně jde o to, že manželské páry ve větších městech Číny smějí mít pouze jedno dítě. Převažuje přitom touha zplodit potomka mužského pohlaví jakožto pokračovatele rodu. Jak naznačuje výrazný nepoměr počtu chlapců a dívek ve věku 0–14 let, mnoho těhotenství je uměle přerušeno, pokud žena zjistí, že čeká holčičku. Taková praxe sice není legální, ale přesto k ní zřejmě dochází.

Politika jednoho dítěte byla zavedena z jednoho prostého důvodu. Měla zajistit, aby v roce 2000 nedošlo k překročení hranice 1,2 miliardy obyvatel a přelidnění tak neohrozilo čínskou ekonomickou situaci. Tato hranice byla nakonec překonána až v roce 2008, populační nárůst v Číně se tedy podařilo značně zpomalit. Zabránilo se tak narození více než 400 milionů lidí.

Podle kritiků má však politika jednoho dítěte i mnoho negativních důsledků. Patří k nim například zabíjení novorozeňat nežádoucího pohlaví (infanticida), přebytek mužů nebo nadměrný individualismus dětí vyrůstajících bez sourozenců. Za velmi důležité negativum je považováno stárnutí obyvatelstva. Na základě prognóz můžeme říci, že Čína momentálně patří mezi nejrychleji stárnoucí populace na světě.

Podívejme se podrobněji na takzvanou věkovou pyramidu – grafické vyjádření věkové struktury obyvatel. Na obrázku vidíme, že v případě Číny se základna pyramidy prudce zužuje. Odráží to pokles plodnosti, tedy i pokles podílu dětské části populace. Relativně úzký je také vrcholek pyramidy, což zase souvisí s méně příznivými úmrtnostními poměry v uplynulých letech. Co je však v souvislosti se stárnutím populace zásadní, jsou početné generace dnešních čtyřicátníků a jejich potomků narozených o zhruba 20 let později.

Nyní jsou tyto velké skupiny obyvatel v produktivním věku. Nicméně díky zlepšujícím se úmrtnostním poměrům lze předpokládat, že do důchodového věku budou v dohledné době vstupovat v téměř nezměněném počtu. Do věku ekonomické aktivity však místo nich vstoupí výrazně slabší generace dnešních dětí. Takový nepoměr může vyvolat řadu finančních i sociálních problémů. Celý vývoj by vedl k rychlému a především hlubokému stárnutí populace – jak ukazuje věková pyramida odhadovaná pro rok 2050:

Nad budoucností čínské populace však visí velký otazník. Politika jednoho dítěte se totiž neustále zmírňuje. Postupně byly v jejím rámci zavedeny mnohé výjimky pro venkovské obyvatelstvo či etnické menšiny, které manželským párům dovolovaly mít vyšší počet dětí. Výjimky se týkaly například řídce osídlených oblastí, kam se páry, motivované možností mít více dětí, stěhovaly. Alespoň částečně došlo ke snížení rozdílů mezi životní úrovní venkova a měst.

Stále rostoucí počet výjimek se nyní vztahuje již na více než polovinu populace. Politika jednoho dítěte tedy není tak striktní, jako tomu bývalo v minulosti. Můžeme se proto setkat také s označením „politika jednoho a půl dítěte“, které je zcela vypovídající.

Jestli je politika jednoho dítěte v Číně trvale udržitelná, ukáže pouze čas. Rozhodně splnila svou redukční funkci, byť mnohdy za extrémně vysokou cenu (perzekuce, tresty a podobně). Dobře víme, že každá karta má rub i líc. A jak jsme si ukázali, přinesla tato politika také řadu negativních důsledků. Zda se budou nadále prohlubovat, zatím nelze s jistotou říci. Na zodpovězení této otázky si budeme muset ještě počkat.

Zajímá vás demografie? Přijďte ji studovat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy! Katedra demografie a geodemografie patří mezi prestižní evropská pracoviště v tomto oboru. Nabízí studium v bakalářském, magisterském i doktorském stupni.

Autorky článku:

Marta Hučínová, studentka bakalářského oboru Demografie – sociální geografie na PřF UK

RNDr. Klára Hulíková, Ph.D., Katedra demografie a geodemografie PřF UK