Hrozí Zemi přelidnění?

Situace je totiž taková, že obyvatelstvo je na Zemi rozloženo značně nerovnoměrně, proto se vyskytují oblasti s extrémně vysokou hustotou zalidnění a zároveň i oblasti v podstatě neosídlené. Pokud bychom porovnali průměrnou hustotu zalidnění mezi státy světa, pak bychom maximum nalezli v Macau, kde v průměru připadá více než 20,5 tisíce osob na 1 km² rozlohy státu. Minima můžeme najít u mnoha malých téměř nebo zcela neobydlených ostrovů nebo třeba v Grónsku a na Falklandských ostrovech, kde hustota zalidnění zdaleka nedosahuje ani hodnoty jednoho člověka na km². V České republice je hustota zalidnění v průměru okolo 130 obyvatel na km², nicméně poměrně výrazné rozdíly bychom nalezli i při porovnání jednotlivých jejich regionů nebo okresů a měst.

Pokud otázku na přelidnění země nebudeme vnímat ve vztahu k hustotě zalidnění, ale spíše k celkovému počtu osob žijících na zemi, pak je pravda, že v současné době nás na světě žije největší počet v jeho historii (alespoň pokud je nám známo) – loni byl podle odhadů překročen již počet 7 miliard osob žijících na Zemi. Rychlý nárůst tak byl zaznamenán především během 20. století – na jeho počátku na Zemi žilo přibližně 1,6 miliardy lidí, na jeho konci pak 6,1 miliard. K tomu je třeba dodat ještě ten fakt, že výrazně rychlejší je početní nárůst obyvatel rozvojových zemí, zatímco v zemích rozvinutých se nárůst počtu obyvatel téměř zastavil, v některých zemích se dokonce přehoupl do záporných hodnot.

Asi největší obavy z přelidnění se objevovaly od poloviny 20. století, kdy se populační růst výrazně urychlil v rozvojovém světě. Tento vývoj byl důsledkem tzv. demografické revoluce. Tímto pojmem je nazýván vývoj, kdy populace přechází z režimu vysoké úrovně porodnosti a úmrtnosti do režimu s nízkou úrovní těchto procesů. Specifikem je, že v mnoha zemích porodnost začala v průběhu demografické revoluce klesat až se zpožděním za poklesem úmrtnosti, tím došlo k nárůstu počtu osob.

V rozvinutých zemích demografická revoluce probíhala delší období (téměř 100 let, v některých případech i více) a početní nárůst populace nebyl tak rychlý a navíc byl doprovázen odpovídajícím rozvojem hospodářským (demografická revoluce je v úzké vazbě s tzv. průmyslovou revolucí), to se však nedá tvrdit o rozvojových zemích. V nich demografická revoluce započala výrazně později (často právě až ve druhé polovině 20. století) a většinou nikoli v důsledku celkového rozvoje společnosti, ale spíše dovozem léků a zdravotnické techniky z rozvinutých zemí. Došlo tedy k významnému snížení úmrtnosti, zatímco porodnost zůstávala dále na vysoké úrovni nebo dokonce i přechodně stoupla. To bylo právě příčinou zmíněného rychlého populačního růstu.

V dalších letech je však očekáváno, že i v rozvojových zemích dojde k přechodu do fáze snižování porodnosti (pokud k tomu ještě nedošlo) a populační růst se tak zpomalí. Tím se dá očekávat, že by mohlo dojít k ustálení počtu obyvatel světa na úrovní zhruba mezi 9 a 10 miliardami.

Demograf by však dodal, že celkový počet obyvatel není tak důležitý, jako jeho struktura. Tím může být myšlena jednak věková struktura (v důsledku zvyšování podílu a počtu osob ve vyšším, poproduktivním, věku je často zmiňováno riziko (ne)udržitelnosti penzijních a sociálních systémů a zatížení produktivní složky obyvatelstva), ale i např. struktura vzdělanostní (od rostoucí vzdělanostní úrovně obyvatel si společnost často slibuje větší produktivitu pracujících a tím i schopnost „uživit“ rostoucí podíly stárnoucích poproduktivních osob), ekonomická a sociální (problémem ve světě je např. růst počtu osob v chudých a málo rozvinutých oblastech).

Je tedy zřejmé, že na položenou otázku není odpověď ani jednoznačná, ani jednoduchá. Lze však říci, že klíčový není ani tak celkový počet obyvatel světa (kvantita), ale spíše „kvalita“ populace, kterou je možné ovlivnit např. lepším přístupem ke vzdělávání a rovným právům, snahou zmírnit sociální a hospodářské rozdíly, podporou porodnosti v rozvinutých zemích a dostupnosti moderních a bezpečných antikoncepčních metod v zemích rozvojových, apod. Jakkoli otevřená je zde nabídnutá odpověď, o to více je jisté, že populační otázky se i nadále (a dost možná v budoucnu ještě více než dnes) budou dostávat do centra zájmu odborníků i laiků.