Ze života klíšťat, 1. díl

Nemálo lidí řadí klíšťata do společnosti komárů, blech a dalšího krevsajícího hmyzu. Co se týče jejich potravních zvyklostí, je to jistě správně. Z pohledu systematiky však jde o zcela odlišné skupiny, které dělí stamiliony let evolučního vývoje. Klíšťata patří mezi roztoče – jejich nejbližšími příbuznými jsou tedy například zákožky (původci svrabu), čmelíci (cizopasníci drůbeže), sladokazi (skladištní škůdci) nebo roztoči žijící v prachu (původci alergií).

Článkované končetiny klíšťat nám napovídají, že se jedná o zástupce kmene členovců (Arthropoda). Přední část těla je bez tykadel a kusadel, naopak je opatřena dvěma klepítky (chelicerami) a párem makadel (pedipalp), což svědčí o jejich příslušnosti do podkmene klepítkatců (Chelicerata). Klíšťata opravdu ani tykadla, ani kusadla nemají, i když se nám to snaží namluvit česká Wikipedie. V jejím hesle jde patrně o zmatení pojmů: tykadly jsou míněna makadla, kusadly pak chelicery.

Dále je klíště vyzbrojeno mohutným hypostomem („sosákem“ nebo „rypáčkem“) se zpětnými háčky, který slouží pro uchycení se v hostiteli a sání krve. Hypostom také používají samci při kopulaci k předání spermií ze svého pohlavního otvoru do pohlavního otvoru samice. Vypadá to pak, jako by byl samec do samice „zakousnutý“.

Komu pijí krev?

Parazitologové po celém světě dosud popsali přes 700 druhů klíšťat. My se v tomto našem povídání zaměříme především na nejhojnější druh naší fauny, tedy na klíště obecné (Ixodes ricinus). Jde o parazita plazů, ptáků a savců, který se živí sáním jejich krve. Z ní získává především vodu a látky potřebné pro svůj vývoj a rozmnožování.

Vývojový cyklus klíštěte je v porovnání s jinými parazity jednoduchý. Z vajíček se vylíhnou šestinohé, pouhým okem jen těžko postřehnutelné larvy. Jejich hostiteli mohou být například drobní hlodavci nebo plazi. Po prvním nasátí se larvy svlékají a stávají se z nich již osminohé nymfy. Ty opět vyhledají hostitele – může jít už o středně velká zvířata, kupříkladu zajíce nebo bažanty. Z nymf se pak stávají dospělci sající i na větších zvířatech. Samice jsou velké asi 3–3,5 mm, samci jsou menší. Absolvovat celý tento tříhostitelský cyklus zabere klíštěti 2–3 roky. Na člověku jsou schopna sát všechna jmenovaná stadia.

Obecně můžeme říci, že klíště obecné není zrovna vybíravé. Bylo nalezeno sající na více než 240 druzích obratlovců. Odbornou terminologií jde o takzvaného generalistu, jeho hostitelská specifita není příliš vysoká.

Jak nás najdou?

I když klíště obecné nemá oči, dokáže bez problémů najít své „nedobrovolné dárce krve“. Slouží mu k tomu především takzvaný Hallerův orgán, smyslová jamka na konci prvního páru nohou. Hallerův orgán obsahuje senzory, které jsou schopné vnímat koncentraci oxidu uhličitého či teplotu. To klíštěti číhajícímu zpravidla na vegetaci (s roztaženým prvním párem končetin) pomáhá zaměřit hostitele, na němž se potom, když prochází kolem, uchytí a saje.

Hlavním úkolem dospělého klíštěte-samce je oplodnit samičku, přičemž ke kopulaci dochází nejčastěji na hostiteli. Právě tady má totiž samec největší šanci svou partnerku najít. Aby pak mohla samička úspěšně naklást vajíčka, musí se pořádně nasát. První část sání krve absolvuje ještě před oplozením. Jde o takzvanou pomalou fázi trvající asi šest dní, během nichž samice nasaje zhruba třetinu celkového objemu. Jakmile ji samec oplodní, rychle dosaje za 2–3 dny potřebné množství krve a přijaté látky začne využívat pro tvorbu vajíček. Těch pak naklade najednou až několik tisíc, zvládne to však jen jednou za život.

Kde a kdy si na ně dát pozor?

S klíštětem obecným se můžete setkat skoro v celé Evropě. Preferuje však spíš vlhčí klima, proto ho moc nenajdeme například ve Středomoří, kde je nahrazeno jinými druhy. Vyhledává křovinaté a lesnaté plochy, často se vyskytuje v ekotonech, tedy na místech styku dvou biotopů (třeba na rozhraní louky a lesa). Výjimkou není ani v parcích a na zahradách, kam může být „zavlečeno“ našimi domácími mazlíčky.

Za hlavní vrchol „klíštěcí sezóny“ je považován měsíc květen, druhý vrchol přichází v srpnu až září. Předpověď aktivity klíšťat můžete sledovat na webu Českého hydrometeorologického ústavu. Význam těchto krevsajících parazitů tkví především v tom, že fungují jako přenašeči (vektoři) nejrůznějších infekčních onemocnění, a to jak u lidí, tak u zvířat. O těchto chorobách si povíme ve druhém díle článku.

Horní snímek: samice klíštěte obecného. Foto Tomáš Macháček.