Vánoční speciál 2015: kapr nejen na talíři

Kapří maso je pochoutka, která se na našem jídelníčku objevuje díky tradici zejména při štědrovečerní večeři, a to v podobě rybí polévky nebo obalovaných řízků. Kromě uspokojení svých chuťových pohárků však můžete kapra využít i pro vzrušující bádání v oboru parazitologie.

Kapr obecný, vědeckým názvem Cyprinus carpio, totiž může být hostitelem širokého spektra parazitů. K jejich nalezení a bližší prozkoumání je potřebná jen lupa, případně základní typ mikroskopu.

Pokud se rozhodnete svého vánočního kapra podrobit zjednodušené parazitologické pitvě, připravte si nástroj na otevření břišní dutiny (nůž nebo ostré nůžky), pinzetu, pitevní jehlu, kapátko, různě velké Petriho misky nebo jiné vhodné nádoby na vnitřní orgány, podložní a krycí sklíčka pro pozorování drobných objektů pod mikroskopem a přibližně 200 ml základního fyziologického roztoku.

Ten vytvoříte jako 0,9% roztok kuchyňské soli ve vodě (zhruba jedna zarovnaná čajová lžička soli na 200 ml vody). Během pitvy bude fyziologický roztok nahrazovat vnitřním parazitům přirozené prostředí v těle hostitele, a to lépe než samotná voda, v níž by rychleji hynuli.

Když je vše připraveno, můžete přejít k hostiteli. Kapří život je obvykle ukončen omráčením a následným přetnutím velkých cév pomocí ostrého nástroje. Tento úkon by měl být proveden co nejrychleji a ideálně také člověkem, který přesně ví, co dělá. Pokud se někdo takový vyskytuje přímo ve vaší domácnosti, odeberte si do kapátka malou kapičku kapří krve a smíchejte ji s kapkou fyziologického roztoku připravenou na podložním sklíčku. Rybí krev se velmi rychle sráží, proto má tento krok smysl pouze těsně po usmrcení ryby.

Preparát přiklopte krycím sklíčkem a pozorujte pod mikroskopem na zvětšení 100–200×. Nejspíš uvidíte velké množství světle růžových oválků – to jsou červené krvinky. Vy se však zkuste zaměřit na samostatně se pohybující objekty s vlnícím se okrajem, jež budou možná pozvolna proplouvat mezi červenými krvinkami. Řeč je o rybí trypanosomě rodu Trypanoplasma, vzdálené příbuzné trypanosom, které u lidí způsobují spavou nemoc. Podobně jako lidské trypanosomy přenáší bodavý hmyz (mouchy tse-tse), tak i trypanoplasmy mají své přenašeče. Pod vodní hladinou jsou jimi krev sající pijavky.

Na povrchu kapřího těla můžeme kromě pruhatých, asi 2 cm velkých pijavek chobotnatek rybích najít také další vnější cizopasníky. Mezi ty větší patří kapřivci rodu Argulus. Tito korýši se během evoluce dokonale přizpůsobili parazitickému způsobu života. Dorůstají velikosti 3–5 mm a v přední části těla mají pár výrazných černých očí. Obvykle jsou takřka průhlední, ale upozorňují na sebe čilým pohybem po povrchu ryby.

Pokud se vám podaří přemístit kapřivce pinzetou do Petriho misky s vodou (ne s fyziologickým roztokem – ten využijete při pozorování vnitřních parazitů), uvidíte, že dokáže svižně plavat pomocí čtyř párů plovacích nohou. Když se chce přichytit k podkladu – ať už jde o hostitele, nebo jen o neživý předmět ve vodě –, využívá k tomu dvě velké kruhovité přísavky na spodní straně těla. Všechny zmíněné struktury jsou vidět i pod lupou. Jejich složitá stavba ovšem vynikne až pod mikroskopem, kde vám bude pro pozorování stačit nejmenší zvětšení (40×).

Zatímco pijavky i kapřivce lze na povrchu ryby spatřit pouhým okem, na pátrání po jednobuněčných ektoparazitech (vnějších cizopasnících) už budete potřebovat mikroskop a zvětšení 100–200×. Pro vytvoření vhodného preparátu se pokuste z povrchu ryby a z ploutví seškrábnout hranou krycího sklíčka malé množství slizu. Položte sklíčko na podložní sklo a pozorujte.

Budete-li mít štěstí, najdete brousilku, odborně zvanou Trichodina. Poznáte ji podle pravidelně kruhovitého tvaru těla s ornamentovaným středem a věncem pohyblivých brv po celém obvodu.

K odhalení dalších parazitů bude nezbytné vyšetřit vnitřní orgány kapra. Aby nedošlo k znehodnocení masa kupříkladu protržením žlučového měchýře, je při otevírání tělní dutiny nutné postupovat s nejvyšší opatrností. Obvykle je lepší začít u řitního otvoru a pokračovat jediným podélným řezem středem břicha mezi ploutvemi směrem k hlavě.

Po otevření pak prsty opatrně odpreparujte všechny orgány od stěn břišní dutiny a vyjměte je. Oddělte plynový měchýř, světle zbarvené pohlavní žlázy (bílé mlíčí samců nebo žluté či růžové jikry samic), tuk (průhledná tkáň), játra (tmavá červenohnědá tkáň) a žlučový měchýř (váček se zelenou tekutinou).

Zbude vám střevo, které narovnejte a připravte pro podélné rozstřižení na větší Petriho misku s fyziologickým roztokem. Ostrými pitevními nůžkami postupujte odzadu dopředu. V případě, že objevíte podezřelé, zejména hýbající se objekty, přemístěte je zvlášť do malé Petriho misky a zkontrolujte je pod lupou.

Nejčastěji se dá v kapřím střevě narazit na tasemnice. Bývají přichycené těsně za žaludkem, přibližně 10 cm od začátku trávicí soustavy. Setkat se můžete se dvěma skupinami. Jednou z nich jsou velcí zástupci tasemnic zvaných květákovci (Caryophyllidea). Své jméno získali podle zvlněných okrajů hlavičky, které jsou v přirozeném stavu zanořeny mezi střevní klky. Častější je až 8 cm dlouhá Khawia sinensis, vzácnější pak menší, asi 2–3 cm velký Caryophyllaeus.

Zcela jinak vypadá třetí tasemnice, jejíž vědecké jméno zní Atractolytocestus. Je výrazně menší, maximálně do 1 cm, a její hlavička není rozložitá jako u předchozí skupiny. Nejsou na ní umístěny ani jiné příchytné aparáty jako přísavky nebo háčky známé třeba od lidské tasemnice dlouhočlenné. Na rozdíl od ní také nejsou těla výše zmiňovaných kapřích tasemnic článkovaná.

Pokud na tyto červy narazíte, opláchněte je ve fyziologickém roztoku a uložte do nové, menší Petriho misky naplněné čistým fyziologickým roztokem. Tasemnice mohou žít až několik hodin po smrti svého hostitele. Není tedy vyloučené, že při pozorování pod lupou nebo i pouhým okem uvidíte znatelný pohyb jejich těla.

Neméně zajímavým objektem k prozkoumání je kapří hlava, z níž většina lidí dělá vývar na vánoční polévku. Než se hlava uvaří, obvykle se z ní vyjmou žábry a někdy také oči. I v těchto orgánech můžete najít zajímavé parazity!

Vyjmuté žábry rozdělte na jednotlivé oblouky, pročesávejte pod lupou pomocí jehly a pinzety žaberní lupínky a hledejte cokoliv neobvyklého. U kaprů se na žábrách vyskytují až 1 cm velcí žábrohlísti živící se krví. Mají poněkud bizarní způsob života: když se potkají dva nedospělí jedinci, trvale srostou do podoby písmene X, dospějí a produkují potomstvo.

Ačkoli může oko vypadat jako orgán, který není moc vhodný pro život parazitů, opak je pravdou. U kaprů věnujte pozornost hlavně oční čočce. Pokuste se ji vyjmout z bulvy a vyšetřit pod lupou. Uvnitř průhledné kulaté čočky možná najdete drobné bělavé útvary.

Není to nic jiného než larvy motolic, jejichž definitivními hostiteli jsou rybožraví ptáci. Ryby napadené tímto cizopasníkem pochopitelně hůř vidí a pravděpodobnost, že padnou za oběť ptačím predátorům, se tak výrazně zvyšuje.

Kapři jsou na rozdíl od většiny suchozemských hospodářských zvířat chováni v uměle budovaných vodních nádržích. Zde jsou v těsném kontaktu s mnoha dalšími živočichy, z nichž někteří mohou být přenašeči či mezihostitelé právě rybích parazitů.

Většina těchto cizopasníků není pro své hostitele výrazně nebezpečná a nehrozí ani přenos na případného lidského konzumenta. I to je zřejmě jeden z důvodů, proč se u kaprů běžně setkáváme s poměrně širokým spektrem parazitů, jejichž existence zůstává mnoha lidem utajena.

Autorkou všech obrázků ve článku je Jana Bulantová.