Svět naruby: rostliny žerou živočichy

Masožravost vznikla v průběhu evoluce u rostlin několikrát, v rámci více taxonomických skupin. Na začátku byla vždy určitá schopnost, kterou označujeme jako preadaptace – „předpřizpůsobení“. Málokdo si například uvědomuje, že i rostlina rajčete má na povrchu listů a stonku žláznaté a lepivé chloupky. Ty slouží k přilepení hmyzích škůdců, tedy k ochraně rostliny. A téměř každá rostlina dokáže využít živiny, které ulpí na jejích listech – proto také hnojíme zeleninu či květiny tekutými hnojivy „na list“. Zdokonalením obranných žláznatých chloupků (trichomů) pravděpodobně vznikly třpytivé lepivé listy, jaké známe u tučnic (Pinguicula) nebo rosnatek (Drosera).

Některé masožravé rostliny mají listy přeměněné do zvláštních dutých trubic nebo kalíšků. Na jejich dně se zpravidla nalézá trávicí tekutina, jež rozkládá ulovený hmyz. Prapůvod těchto bizarních pastí lze hledat ve stočených listech rostlin z monzunových oblastí, které chytají do zásoby dešťovou vodu. Do takových listových cisteren se nachytá nejenom voda, ale též výživný listový opad nebo mrtvý hmyz. A právě takovou pozvolnou cestu k masožravosti můžeme i dnes vidět u některých zástupců čeledi bromeliovitých (Bromeliaceae).

Nejznámějším příkladem masožravek je mucholapka podivná (Dionaea muscipula). Proslavila se díky svým listům přeměněným na zubaté pasti, které se dokážou zavřít za méně než jednu sekundu. Tuto rostlinu studoval už Charles Darwin. Napsal o ní, že se jedná o nejkrásnější rostlinu, jakou kdy spatřil. S mucholapkou a rosnatkami prováděl důmyslné a překvapivě moderní experimenty. Málo se ví, že o masožravých rostlinách napsal knihu výrazně silnější, než je jeho proslulá práce „O původu druhů“. Sám slabost pro tuto skupinu rostlin přiznával.

Dlouhou dobu se však vědecká veřejnost přela, jak vlastně past mucholapky funguje. Uspokojivé vysvětlení pohybu listu mucholapky přinesla rostlinná biologie až o 100 let později. Ukázalo se, že čepel mucholapky kombinuje všechny základní principy pohybu, které u rostlin nacházíme zpravidla jednotlivě.

Rychlé sklapnutí pasti se skládá z několika dějů. Začíná podobně jako sklopení listů u citlivky (Mimosa) a je dokončeno mrštivým elastickým pohybem, podobně jako u střílejících tobolek netýkavky (Impatiens). Utěsnění a opětovné otevření pasti je následně realizováno pomocí takzvaného kyselého růstu, který se uplatňuje například u svlačce (Convolvulus), když se otáčí kolem své opory. Darwin tedy dobře předpověděl, že mucholapka je v tomto směru nejúžasnější rostlinou, s jakou se můžeme na naší planetě setkat.

Chcete se dozvědět víc o masožravkách i o dalších pozoruhodných rostlinách? Nebo si třeba prohlédnout zdarma tropický skleník? Přijďte na naši akci Kouzlo a moc světa rostlin. Těšíme se na vás 18. a 19. května 2012 od 10 do 18 hodin v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy!