Síla chladu

Méně známý, ale stejně zajímavý je jeho vliv na ochranu srdce. Tým vědců ze skupiny Fyziologie svalů a signalizace chladové aklimace pod vedením doc. RNDr. Jitky Žurmanové PhD. působící na Katedře fyziologie Přírodovědecké fakultě UK se zaměřil ve svém výzkumu na otázky optimální teploty a doby expozice chladu a porozumění konkrétních účinků, které tato praxe může mít.

Kardiovaskulární onemocnění patří po celém světě mezi nejčastější příčiny úmrtí. Vědci proto stále hledají nové způsoby, jak srdečním chorobám předejít či alespoň zmenšit rozsah poškození srdce. Velká část nových ochranných metod ale ztroskotá na tom, že se účinek pozorovaný na modelu v laboratoři nepotvrdí při klinických studiích u lidí. Je známo, že chladová terapie pomáhá pacientům s onemocněním zvaným metabolický syndrom, při kterém dochází ke komplikacím, jako je například vysoký krevní tlak, obezita či inzulinová rezistence. Za její účinností se skrývá zvýšení antioxidační kapacity a snížení hladiny homocysteinu v krvi. Což napovídá, že působení chladu může pomoci i při řešení kardiovaskulárních problémů.

Tým doc. Žurmanové odhaluje fascinující dopady působení mírného chladu na buněčné mechanismy. Studie ukázala, že tento podnět ovlivňuje klíčové dráhy a reakce, které zlepšují funkci mitochondrií. Navíc dokládají, že expozice chladu ochraňuje srdce před ischemií (např. stav při infarktu, kdy je v srdci nedostatek kyslíku) a kladou si otázky, jak tato chladem získaná ochrana srdce souvisí s tvorbou hnědé tukové tkáně. Při použití mírného chladu nedochází k hypotermii či jiným nežádoucím účinkům. Tato zjištění otevírají nové perspektivy v oblasti využívání chladu v lékařském kontextu a podporují hlubší porozumění jeho pozitivním účinkům na buněčné úrovni.

Jak dlouhá musí být expozice mírného chladu, aby došlo k ochraně srdce? Ochranný efekt proti srdeční ischemii se projevil na zvířecím modelu již po třídenním pobytu v prostředí s teplotou 9 °C. Toto pozoruhodné zjištění ukazuje, že relativně krátkodobá expozice chladu může aktivovat kardioprotektivní mechanismy. S prodlužujícím se pobytem v chladu pak docházelo k postupnému zlepšování odpovědi imunitního systému, což může mít důsledky pro celkové zdraví organismu. Naopak jednodenní expozice chladu nevyvolala žádné výrazné ochranné mechanismy, což upozorňuje na důležitost délky pobytu při využívání chladu k dosažení optimálních výsledků.

Uvidíme, kam další zkoumání chladové adaptace v kontextu prevence srdečních onemocnění povede. Třeba budeme svědky využití chladu i v medicínské praxi. Přesto je třeba zdůraznit, že pravidelné vystavování chladu formou otužování není zázračným lékem, ale jedním z mnoha přístupů ke zlepšení zdravotní kondice. Mnoho problémů spojených s metabolickým syndromem a kardiovaskulárními onemocněními lze účinně předejít zdravým životním stylem a pravidelným pohybem.