Lidé a paraziti: úskalí alternativních metod

Současný vyspělý svět, do něhož se pochopitelně počítá i naše republika, však parazitům přeje čím dál méně. Přesto se nás v současnosti řada lidí snaží přesvědčit, že jsme parazity doslova promořeni a musíme se jim bránit i za cenu zapojení moderní vědou neověřených metod.

Kolektiv vědců z katedry parazitologie Přírodovědecké fakulty UK se zblízka podíval na dvě z nich: takzvanou biorezonanci a antiparazitické účinky takzvaného Master Mineral Solution (MMS).

Metoda známá jako „biorezonance“ má původ u Kanaďanky Huldy Regehr Clarkové (1928–2009). Vychází z představy, že veškeré organismy, od virů až po plejtváka obrovského, vydávají elektrické signály. Frekvence tohoto signálu se podle Clarkové odvíjí od velikosti. Frekvence lidských patogenů se pohybuje v rozmezí 70–900 kHz, čímž se zcela míjí s frekvencí lidskou (1,56–9,46 MHz).

Důležité je, že prostřednictvím frekvence se patogen prý nejen prozradí, ale je na něj možné také působit. Přístroj zvaný zapper údajně může vysíláním příslušné frekvence parazita usmrtit, a přispět tak k vyléčení. Univerzální léčivou frekvencí má být 30 kHz; její vysílání by mělo zničit všechno živé, co tělu škodí.

Ponechme stranou, že vlnění o podobných frekvencích nebylo nikdy vědecky potvrzeno (ani u lidí, ani u jiných organismů) i to, že princip likvidace parazitického organismu na bázi vysílání frekvence je přinejmenším sporný.

Parazitologové Iva Kolářová a Jan Votýpka se rozhodli tvrzení o smrtících frekvencích otestovat vědeckými metodami. Pokusili se jejich prostřednictvím zlikvidovat tři jednobuněčné parazitické organismy: leptomonádu (Leptomonas seymouri), vejcovku (Tetrahymena sp.) a ničivku útrobní (Leishmania donovani).

Efekt, který je vidět například na tomto videu, se však nedostavil. Vlivem procházejícího elektrického proudu se roztok sice začal elektrolyticky rozkládat, což nedělalo dobře prvokům v blízkosti elektrod, avšak zbytek bez problémů přežíval dále.

Další v současné době masově oblíbenou metodou alternativní medicíny je MMS (Master Mineral Solution). Z chemického hlediska jde o oxid chloričitý, který se běžně používá k bělení prádla či jako dezinfekce veřejných vodních zdrojů. V alternativní medicíně je užíván v podobě kapek.

Podle jeho „objevitele“ Američana Jamese W. Humblea jde o lék, který zabírá na všechny nemoci – počínaje nachlazením a konče rakovinou, autismem či AIDS. Jeho účinky byly údajně objeveny v roce 1997 během výpravy do středoamerické Guayany, kde byl poprvé použit jako antimalarikum.

S původcem malárie, prvokem rodu Plasmodium, mají parazitologové bohaté zkušenosti. Tým ve složení Iva Kolářová, Jan Votýpka, Nikola Polanská a Ivan Hrdý vybral druh, který způsobuje malarické onemocnění u myší (Plasmodium berghei), a infikoval jím myši.

Některým z nich bylo podáváno MMS, další zůstaly neléčeny. A výsledek? Léčená i neléčená zvířata uhynula po stejné době. Podávání MMS tedy nemělo na průběh infekce žádný vliv.

Jaký je výsledný verdikt? Už z definice pojmu „alternativní medicína“ se v této oblasti setkáváme s postupy, které jsou vědecky neověřené. Nikoho z vás by asi nenapadlo nechat opravit rozbité auto v zahradnictví, ale raději ho svěříte odborně vyškolenému mechanikovi v autoservisu.

Stejně tak by se člověk, který má podezření na infekci parazity, měl v první řadě raději svěřit do rukou lékařů a nespoléhat se jen a pouze na alternativní medicínské postupy. Zanedbání včasného nasazení účinné léčby, způsobené přílišným spolehnutím se na léčbu alternativní, může mít i fatální následky.

Více si o problému „alternativních“ metod vymítání parazitů můžete přečíst v tomto článku z časopisu Vesmír.