Ze života pavouků, díl 7. - snovačky

Mezi hlavohrudí a zadečkem mají stridulační ústrojí, jímž produkují zvuky slyšitelné i pro člověka. Obvykle si staví velmi lepivé neuspořádané trojrozměrné sítě kotvené napnutými vlákny k podkladu. Jakmile o síť zavadí lezoucí kořist, vlákno se na ni přilepí a vymrští ji do sítě, kde ji pavouk znehybní další pavučinou a vpraví do ní účinný jed a trávicí enzymy. Kousnutí snovačky směřují obvykle do končetiny či tykadla, až když kořist nemá moc možností k obraně, jsou tedy schopné živit se i takovou kořistí, kterou lze považovat za nebezpečnou – například mravenci či jinými pavouky. V lidských domácnostech na svou přítomnost upozorní snovačky bílými kapkovitými exkrementy, které se hromadí pod sítí.

U nás se vyskytuje pět druhů rodu Steatoda, z toho pouze jeden (snovačka běloskvrnná, S. albomaculata) žije primárně ve volné přírodě. Zbývající čtyři jsou vázány na interiéry budov. Těmito synantropními druhy jsou snovačka pokoutní (S. bipunctata), snovačka kaštanová (S. castanea), snovačka domácí (S. grossa) a snovačka půdní (S. triangulosa). Jedná se o druhy invazní, které dovedly kolonizovat velkou část světa. V synantropním prostředí jsou velmi konkurenceschopné a dokážou vymýtit jiné pavoučí druhy, s nimiž se octnou na stejném místě. Ze zahraničí jsou hlášeny jednotlivé případy bolestivých kousnutí, za která jsou zodpovědné především snovačka domácí a u nás nežijící snovačka ostrovní (S. nobilis).