Stridulace jako obranná strategie

Funkce stridulace stále ještě není u mnoha druhů dopodrobna známa. Pavouci kupříkladu používají akustické signály k několika účelům – jednak v komunikaci s jinými druhy (zastrašení potenciálních nepřátel), jednak v rámci druhu (během námluv nebo soupeření mezi samci).

Stridulační struktury se nacházejí na různých místech těla, například zástupci rodu Palpimanus z čeledi Palpimanidae mají klepítkomakadlový aparát, který vytváří velmi tichý, ale slyšitelný zvuk. A právě na stridulační strategii těchto pavouků se zaměřil tým vědců z pražských a brněnských univerzit. Jeho členem byl i František Šťáhlavský z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK.

Pavouci rodu Palpimanus jsou specializovanými lovci jiných pavouků všech vývojových stadií a jsou dobře přizpůsobeni pro aktivní noční lov. Když se setkají dva pavouci tohoto rodu, což je vzhledem k jejich hojnému výskytu pravděpodobné, mohou se teoreticky stát jeden pro druhého kořistí.

Akustické signály jsou proto v podmínkách slabého světla a na krátké vzdálenosti účinným nástrojem, jak se vyhnout kanibalismu. Ten je sice u pavouků poměrně běžný, není to ale vždy optimální životní strategie. Výzkumný tým tedy vycházel z předpokladu, že stridulace slouží pavoukům rodu Palpimanus jako obranný signál právě proti kanibalismu.

Pro své pokusy si vědci zvolili morfologicky velmi podobné druhy – P. gibbulus a P. orientalis. Po provedení různých behaviorálních experimentů došli k zajímavým závěrům: pavouci začali stridulovat po dotyku a stridulace měla dvě intenzity – nižší a vyšší, v závislosti na intenzitě dotyku. Kanibalismus byl zaznamenán pouze v 19 % případů a byl častější, když rozdíly ve velikosti mezi dvěma jedinci umístěnými společně v Petriho misce byly veliké.

 Stridulace nižší intenzity byla obvykle používána během úplně prvního kontaktu bez ohledu na velikost obou pavouků. Vyšší intenzita byla použita, když dotýkání pokračovalo nebo když byl menší pavouk ohmatáván nebo uchopen tím větším. Ve většině případů se pavouci od sebe po stridulaci vzdálili, což potvrzuje hypotézu, že stridulace je obranným signálem. Pokud byl stridulační aparát uměle poškozen, pavouci byli častěji kanibalizováni (téměř v 60 % případů).

 Stridulace je tedy velmi pravděpodobně nástrojem, který brání kanibalismu především mezi příslušníky stejné skupiny, již se liší velikostí těla, nebo během chování spojeného s reprodukcí, jelikož samci jsou menší než samice a skutečně často během námluv a páření stridulují.