Slaná či sladká? Na tom záleží.

Mezinárodní vědecký tým Ivy Hůnové z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy již dříve zkoumal a kvantifikoval účinky meteorologie a znečištění ovzduší, dále potom vliv terénu a lesů. Nyní se zaměřil na vliv vodních ploch v okolí měřících stanic – a navíc – v závislosti na typu vody – sladké či slané.

Mlha je tvořena kapičkami o velikosti 5-50 μm. Ve srovnání s deštěm, u kterého mohou kapky dosahovat až 6 mm, se tedy jedná o velmi jemné rozptýlení vody ve vzduchu s malou vertikální rychlostí. Její úloha v ekosystému je však nezastupitelná a zároveň se jedná o podstatný článek hydrologického cyklu.

I když má důležitou roli a v praxi nás její výskyt přímo ovlivňuje (např. v dopravě), předpověď vzniku mlhy je stále poměrně problematická. Proto v současné době stále dochází k neustálému zlepšování predikcí a také podrobnému studiu podmínek jejího vzniku.

Poslední výzkum týmu doc. Hůnové navázal na své předchozí práce, ve kterých se zabýval vlivem nejrůznějších faktorů na výskyt mlh, konkrétně rolí meteorologie, znečištění ovzduší, vlivu terénu a také dlouhodobými časovými trendy ve střední Evropě. Tentokrát se vědci zaměřili na vliv sladké či slané vody ovlivňující výskyt mlh v bezprostřední blízkosti místa jejího pozorování, tedy v relativně blízkém okolí měřící stanice.

K výzkumu využili dlouhodobá pozorování denního výskytu mlhy z období 1981–2017, která byla naměřena na 56 profesionálních meteorologických stanicích rozprostřených po celém Rumunsku. Jednotlivé stanice se nacházely v rozdílných fyzicko-geografických podmínkách s odlišnou vzdáleností od vodních ploch. Dalším zdrojem dat byly informace o vodních plochách odvozené z GIS (Geografické informační systémy), a dále o dvou topografických indexech, a to TWI (topografický index vlhkosti) a TPI (topografický polohový index), v sousedství těchto stanic. K výsledným analýzám a k modelování byl použit semiparametrický model založený na modelu GAM (zobecněný aditivní model, generalised aditive model).

Vodní plocha v okolí stanice byla sice významným faktorem ovlivňujícím výskyt mlhy, což autoři předpokládali, avšak její vliv byl podstatně menší než vliv nadmořské výšky nebo sezónnosti. Jako nejvlivnější pro vznik mlhy se ukázalo, když vodní plocha byla v oblasti vymezené poloměrem 9 km kolem stanice. To je určitě překvapivé zejména ve srovnání s předchozí prací zabývající se vlivem lesa, kdy nejvyšší výskyt mlhy byl podmíněn výrazně menší plochou v okruhu o poloměru 3 km v okolí pozorovací stanice. To může svědčit mimo jiné o tom, že les je výrazně účinnější při zásobování ovzduší vodou (evapotranspirací) než samotné vodní plochy (pouhou evaporací), což je v souladu i s jinými odbornými zdroji.

Zásadním a zajímavým zjištěním bylo, že výskyt mlhy, jak s ohledem na sezónní profil, tak na frekvenci, byl závislý na typu vody – zda se jednalo o sladkou (vodní toky a vodní útvary) či mořskou vodu. U sladké vody nastávala maxima výskytu mlh v zimě, což bylo v souladu s dřívějšími studiemi. Naopak u slané vody byla křivka změn více vyrovnaná, přičemž k nárůstu výskytu mlh docházelo na jaře s maximem v květnu s postupným poklesem do poloviny listopadu, kdy se vyskytovalo minimum trvající až do ledna. Vliv je dáván do souvislosti zejména s prouděním vzduchu a vlivu teplotního kontrastu mezi pevninou a mořem.

Zakomponování obou jednoduchých topografických indexů, které ukazují na schopnost terénu shromažďovat vodu nad zemí i pod zemí, a indikují tedy v krajině místa vlhká, významně zlepšilo původní model uvažující pouze viditelnou vodu v krajině.  

Nové poznatky získané v tomto výzkumu zabývajícím se vlivem slané či sladké vody je možné dále využít pro přesnější predikci výskytu mlh. Zejména v oblastech, kde se nevyskytují pozorovací stanice pro mlhu, mají tyto výsledky zásadní význam.