S odpadky nejsou žerty

Pokud odpad není skládkován, od čehož se vzhledem k vysoce negativním dopadům na životní prostředí upouští, dochází k jeho zpracování. To je však vzhledem k jeho složení z různorodého materiálu o to náročnější. Odborný tým v čele s Vojtěchem Pilnáčkem a Libuší Benešovou z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy se proto zaměřili na možnosti optimálního využití technologie biosušení odpadu.

Podle Evropské legislativy by mělo docházet k postupnému nárůstu cen za uloženou tunu tuhého komunálního odpadu (TKO) na skládky postupně až do roku 2030. V tomto roce by poté mělo dojít k úplnému zákazu skládkování. Vzhledem k tomu, že bohužel TKO tu s námi zatím asi nějaký ten pátek bude, je zapotřebí soustředit svou pozornost na využití zástupných metod a technologií nakládání s TKO. Zejména se jedná o takové metody, které by byly ekologičtější i ekonomicky uskutečnitelné. Jednou z možností je tzv. biosušení odpadu.

Při této metodě dochází k využití vlastního tepla vznikajícího při mikrobiálním aerobním rozkladu biologicky rozložitelných složek odpadu. Zdrojem kyslíku pro aerobní rozklad je vháněný vzduch do příslušného substrátu. Zároveň tento vzduch podporuje vysušení mokrých součástí. Při vhánění vzduchu se však daný substrát i ochlazuje, což negativně ovlivňuje mikrobiální rozklad. Optimalizace intenzity vháněného vzduchu je tak klíčová.

Základem pro rozhodnutí že bude v Česku vyzkoušena technologie biosušení TKO byla návštěva Ing. Benešové   a Ing. Černíka do západoněmeckého města Trier v německé spolkové zemi Porýní-Falc. Oběma účastníkům bylo umožněno prohlédnou si jedno z nejmodernějších zařízení na biosušení komunálního odpadu v doprovodu provozovatele.

Po návratu do Česka byla vypsána diplomová práce, jejímž cílem bylo ověřit možnosti využití technologie biosušení v našich podmínkách. Řešitelem diplomové práce pod vedením Ing. Libuše Benešové byl student Vojtěch Pilnáček.

Komunální odpad byl odebírán ve vybrané lokalitě v Mníšku pod Brdy, o níž bylo předpokládáno že bude v budoucnu navrhovaná pro mechanicko-biologické zařízení na zpracování odpadu.

Dále byl odpad zpracováván podle technologie zpracování na biosušení. Metodika a pracovní postup byly převzaty ze spolupracující Univerzity v Cáchách.

Základním požadavkem při zmíněném zpracování je, aby došlo k vytřídění části odpadu s nízkým podílem vlhkosti a vysokou výhřevností pro další využití produktu jako paliva. To může dosahovat výhřevnosti srovnatelné např. s hnědým uhlím. Díky důmyslnému využití sestav několika vzdušných třídicích zařízení a prosévacích postupů dochází k oddělení lehkých výhřevných složek a těžkých odpadních složek jako kovů a inertu. Separace tak garantuje i vysokou kvalitu paliva.

Výsledný produkt má několik výhod. Nízký podíl vlhkosti např. zabraňuje riziku samovznícení, či rozkladným procesům doprovázených zápachem. Zároveň takto upravený odpad splňuje podmínky směrnice EU 1999/31/EC o ukládání biologicky rozložitelného odpadu na skládky. Provoz je navíc značně jednodušší ve srovnání s konvenčním spalováním odpadu ve spalovnách. V neposlední řadě je také potřeba zmínit produkci certifikovaného paliva, které je již v současné době využíváno např. německými provozy v Drážďanech nebo v Trieru.

Mechanicko-biologická úprava odpadů (MBÚ) představuje značný posun v problematice nakládání s odpady a jejich následného využití. I když na našem území zatím žádná zařízení MBÚ nejsou provozována, Česko může být považováno za zemi s dostatečným potenciálem pro jejich vybudování. V současnosti jsou zpracovávány studie proveditelnosti pro takováto zařízení, avšak jejich realizace je stále poměrně problematická. Zároveň je dosud preferován jiný způsob nakládání s odpady. V souvislosti s připravovanou legislativní úpravou zakazující ukládat komunální odpady na skládku bez jejich úpravy můžeme však snad očekávat pozitivní změnu, obdobně jako tomu bylo např. v Německu či Rakousku.