Předvánoční speciál: není jmelí jako jmelí

Botanický rod jmelí (Viscum) zahrnuje asi 100 druhů vyskytujících se hlavně v tropech Afriky, Asie a Austrálie. U nás ve střední Evropě máme ovšem z tohoto bohatství pouhý zlomek – jediný druh, jmelí bílé (Viscum album).

Jmelí je učebnicový případ poloparazita, tedy rostliny na půl cesty mezi epifytem a parazitem. Epifyty žijí na jiných rostlinách, ale používají je výlučně jako oporu, nic jiného po nich nechtějí. Tahle strategie je typická třeba pro orchideje nebo bromélie, rostoucí vysoko v korunách tropických stromů. Paraziti naopak chtějí po hostitelích všechno – vodu, minerální živiny i organické látky, které poctivé rostliny pracně vyrábějí fotosyntézou.

Jmelí se coby poloparazit spokojí s kompromisem. Nedobrovolné „sponzory“ okrádá o vodu s minerály, organické látky si však vytváří samo. K tomuto způsobu života je jmelí dobře přizpůsobeno. Místo normálních kořenů má specializované orgány nazývané haustoria. Ta nejprve prorazí borku větve (vzácněji kmene) hostitelské dřeviny a pak se svými cévami napojí na cévy v jejím dřevě.

Když se jmelí bílému daří, dokáže na stromě vytvořit kouli až jeden metr velkou. Je to rostlina dvoudomá, má tedy samčí a samičí jedince. Což by mohlo vysvětlovat, proč jsou známé bílé plody pouze na některých větvičkách prodávaných před Vánoci.

Semena jmelí rozšiřují ptáci – buď se jim lepkavé plody přichytí na nohy či zobák, nebo je ptáci sežerou a semena vyloučí v trusu. Pro semena je lepší projít trávicím traktem, protože pak rychleji vyklíčí. Klíčí pouze na světle, přičemž haustoria semenáčků se ohýbají pryč od světla. Díky tomu není podstatné, jestli se semena dostala na horní, nebo na spodní stranu větve – v obou případech naberou haustoria správný směr a prorůstají k vnitřním pletivům.

Jmelí bílé má porozuhodně široký rejstřík hostitelů. Vědci ho našli na rostlinách z 96 botanických rodů, patřících do 44 čeledí. Tento druh jmelí ovšem vytváří několik poddruhů, z nichž každý zůstává věrný určitému okruhu hostitelů. V České republice (i v celé Evropě) existují tři poddruhy:

Jmelí bílé pravé (Viscum album subsp. album) roste na dvouděložných dřevinách, tedy listnáčích. V Čechách je vzácné, v rozsáhlých oblastech středních a západních Čech se dokonce vůbec nevyskytuje. Na střední, východní a severovýchodní Moravě je naopak poměrně hojné.

Jmelí bílé borovicové (Viscum album subsp. austriacum) najdeme na smrku ztepilém a borovici lesní, vzácněji také na dalších druzích borovic. Z Evropy se uvádí i výskyt na modřínu. V Čechách a na jihu Moravy roste celkem běžně, chybí ovšem na střední a severní Moravě. Středočeši tedy znají jmelí výhradně z borovic, zatímco lidé z Ostravska jim takovou divnou věc vůbec nemusí věřit, protože u nich roste na listnáčích.

Konečně jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis) se specializuje na jedle. U nás se s ním setkáte hlavně v podhůří pohraničních hor.

Až tedy příště uvidíte v přírodě jmelí, budete už o něm vědět skoro všechno. Dokonce ho budete umět určit do poddruhu – jen musíte poznat dřevinu, na které roste.