Ochrana lesů před invazí netýkavky žláznaté

V posledních zhruba 20 letech se však začala ve větší míře objevovat v lesích. Jaké podmínky ovlivnily tuto náhlou změnu v průběhu invaze, jaký vliv na lesní ekosystém může mít její přítomnost a jak je možné zastavit její šíření? Na to se blíže podívala skupina odborníků z Botanického ústavu AV ČR a P%řírodovědecké fakulty UK.

Do Evropy byla netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) dovezena ze západní Himálaje jako okrasná rostlina již v 19. století. U nás byla poprvé pěstována v roce 1846 v zámecké zahradě v Červeném Hrádku u Jirkova. Již v 19. století začala zplaňovat a záhy se rychle šířit. Stejně jako další invazní druhy představuje značnou hrozbu jak pro místní druhy, tak posléze i pro celý ekosystém. V současné době je netýkavka žláznatá považována za invazní druh v řadě zemí po celém světě. Evropská unie ji dokonce zařadila na oficiální seznam invazních druhů s významnými environmentálními a socioekonomickými dopady.

Její invaze přitom v posledních desetiletích nabírá na síle. V České republice byla ještě v roce 1992 přítomna v 42 % mapovacích polích o velikosti 12 × 11 km, v současné době jich obsadila již 77 %. Podobný nárůst můžeme pozorovat i v dalších zemích, například ve Velké Británii (z 21 % území v roce 1992 na 56 % dnes). Tento nárůst je vysvětlován zejména pronikáním populací netýkavky mimo původní habitat, tedy břehy řek a jejich blízké okolí. Šíření je připisováno zejména zvýšené eutrofizaci vodních toků a změnám hospodaření v krajině, zejména upouštění od pastvy a seče.

A v čem spočívá hlavní nebezpečí této invaze? Již dříve se vědělo, že netýkavka žláznatá má mnoho vlastností, které ji konkurenčně zvýhodňují proti jiným rostlinám – v první řadě až tři metry vysoká lodyha s mohutnými listy, které zastíní vše, co roste pod nimi. Další výhodou je schopnost rostlin přežít v širokém rozmezí přírodních podmínek a téměř stoprocentní klíčivost semen. Díky vonným květům, které produkují velké množství nektaru, dokáže odlákat velkou část opylovačů od ostatních rostlin. Nové poznatky ukazují, že paleta jejího „zbrojního arzenálu“ je ještě širší. Látky, které vznikají při rozkladu její biomasy a jsou vylučovány z kořenů, snižují klíčení semen a omezují příjem živin u ostatních rostlin, což vede ke snížení jejich konkurenční schopnosti. Šíření netýkavky přitom neprospívá ani půdě, neboť místa kde roste, jsou kvůli jejímu mělkému kořenovému systému náchylnější k erozi.

Během posledních zhruba 20 let se začala ve větší míře objevovat i v lesích dále od vodotečí, a při stávajícím managementu je pravděpodobné její další rozšíření. K šíření netýkavky žláznaté do lesů přispěla zejména existence rozsáhlých populací na březích řek, produkujících velké množství semen, rozsáhlé narušení lesních ekosystémů jak vlivem člověka, tak přírodními vlivy (větrné smrště, současná kůrovcová kalamita). Invazi podporuje zejména zvýšené využití těžké techniky v lesích, které umožňuje nejen přenos semen, ale zlepšuje též podmínky pro jejich uchycení.