Nebojsové mezi ptáky

Pokud k útěku dochází příliš často, může to mít neblahý vliv na početnost populací zasažených druhů. Tuto reakci kořistní zvířata obvykle zvolí i při setkání s člověkem. Bojácnost jednotlivých druhů zrcadlí jejich míru tolerance lidí a projevuje se kupříkladu únikovou vzdáleností jedinců. Ta je v tropech dosud téměř neprozkoumaná. To, jak tropičtí ptáci tolerují lidi ve svém okolí, zkoumal jakožto první autor Peter Mikula z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím toleranci tropických ptáků, byla vzdálenost, ze které se pozorovatel začal přibližovat. Sběr dat totiž probíhal tak, že když vědec zpozoroval v přírodě ptáka, změřil vzdálenost, která je dělila a poté se k němu začal přímo přibližovat. Vzdálenost, ve které daný jedinec uletěl, byla zaznamenaná a porovnaná s dalšími druhy. Pokud se vetřelec přibližuje z velké vzdálenosti, pták uletí brzy poté co ho zpozoruje. Důvodem je, že pozorování vetřelce stojí energii a ohrožený jedinec se nemůže plně věnovat dalším aktivitám, například sběru potravy. Když uletí, ušetří si tak stres, který mu možný predátor v dohledu způsobuje. Zjištění maximální únikové vzdálenosti je důležité pro budoucí vytyčení případných klidových zón, kde by druhy nebyly rušeny lidskou činností. 

Ukázalo se, že jedním z dalších důležitých faktorů v toleranci tropických ptáků, bylo prostředí, ve kterém se vyskytovali. Na venkově a v místech s nižší hustotou obyvatelstva byla tato tolerance nižší, což se projevovalo delší únikovou vzdáleností. Toto ukazuje, že přítomnost lidí mění způsob, kterým ptáci vyhodnocují rizika. Tento trend byl dříve pozorován i mimo tropy. Zatímco ptačí “nebojsové” se usadí i v obydlených oblastech, ti stydlivější preferují oblasti s menší lidskou aktivitou. Zajímavé je, že míra nebojácnosti je do určitého rozsahu dědičná, což v praxi znamená, že někteří jedinci a druhy si na přítomnost člověka zvykají jen těžce.

Dalším důvodem, proč někteří ptáci tolerují lidi víc, je různá historie v šíření druhů – některé populace a druhy žijí s lidmi delší dobu. Přítomnost lidí zkracuje únikovou vzdálenost jedinců a v obydlených oblastech se tolik nevyskytují predátoři – oboje zvyšuje toleranci ptáků. Pokud tedy vedle sebe ptáci a lidé koexistovali delší dobu, mohlo to vést k lokální adaptaci v rámci populace, a tedy i vyšší toleranci na přítomnost člověka. To by vysvětlovalo, proč se i jedinci jednoho druhu výrazně liší ve svých únikových vzdálenostech.

V ptačí toleranci lidí byla nemálo důležitá velikost jedinců a tvar ptačích křídel. Větší druhy zahajují útěk významně dříve než menší ptáci. Větší druhy většinou žijí déle, rozmnožují se pomalu a upřednostňují delší dožití před okamžitým rozmnožením (takzvaná pomalá životní strategie). Bohužel to je jedním z důvodů, proč jsou větší druhy náchylnější k vymírání v důsledku negativních lidských aktivit. Jedinci s delšími křídly měli delší únikovou vzdálenost, což může být vysvětleno tím, že let pro ně není tak energeticky náročný, a proto ho zvolí poměrně brzy poté co spatří predátora. To samé platí pro ptáky migrující na velké vzdálenosti, kteří navíc v tropických oblastech neznají prostředí kolem sebe tak dobře jako lokální nemigrující druhy, a tak raději uletí dřív. 

Míra tolerance se dále lišila během roku. V deštivém období byli ptáci méně tolerantní vůči lidem než v období sucha. Načasování rozmnožování u tropických ptáků není příliš prozkoumané, ale možné vysvětlení pro různou míru tolerance během roku je to, že zkoumaní tropičtí ptáci se rozmnožovali hlavně v období dešťů, a proto měli v tuto část roku delší únikové vzdálenosti. Dospělci v období rozmnožování utíkají dřív, aby se vyhnuli predaci, a protože dřívějším únikem snižují pravděpodobnost odhalení pozice svého hnízda. 

V době, kdy lidé svými činnostmi zasahují do ekosystémů častěji a ve větší míře než dříve, byl nejvyšší čas podívat se na to, jaký efekt to má na tropické ptáky. Tato studie, první svého druhu, vytyčila, že tolerance ptáků je nejvíce ovlivněna vzdáleností, ze které se vetřelec přibližuje, mírou výskytu člověka v prostředí obývaném ptáky, stavbou těla ptáků a ročním obdobím. Zjištěné informace mají uplatnění také v praktické ochraně přírody, hlavně ve vytyčení ochranných zón pro ptáky, ve kterých by nebyli rušeni lidmi.